Červen 2018

Dík

28. června 2018 v 0:21 | Pukavčí syn |  Blog

Když to vezmu kolem a kolem, tak už necejtim takovou potřebu sem něco přidávat. Svoje pocity a dojmy většinou škudlim pro sebe. Co zažívám je takový nezajímavý. Ne zajímavější, než život všech ostatních.

Dokonce i na takový ty "vyšší" myšlenky není tolik času a prostoru. A duševního prostoru. Asi stárnu a poddávám se "realitě".

Takže, kolem a kolem, děkuju za pozornost a ať se v životě daří.

PS: A jsem rád, že můj blog zažil chvilky slávy, kdy byl dvakrát můj článek v denním výčtu toho nej na titulní straně Blog.cz, dvě proměněný "nominace" na jeden z nej článků k tématu týdne a jednoho času denní návštěvnost kolem 50 lidí. To potěší.

PPS: Jako netvrdím, že se na blogerských vlnách ještě někdy neoctnu.


Ježci se evolučně vyvíjí

19. června 2018 v 11:20 | Pukavčí syn |  Blog

Už nějakej ten pátek vlastním řidičák a drandim po silnicích Zlínského kraje. Jsem za zdejší silnice moc rád, protože pár hodin po vyzvednutí dokladu mě brácha posadil za volant v Praze. Ten tlak, když dvě vteřiny stojíte před křižovatkou, rozhlížíte se a už na vás troubí, až vám to nakonec chcípne je nepříjemnej. A aby toho nebylo málo, pod narůstajícím tlakem to se skřípěním gum rozjedete do protisměru. Naštěstí dost širokýho, takže se protijedoucí autobus v pohodě vyhnul trumetě v protisměru. Protože by couvat bylo nebezpečný, dojel jsem až na konec jednosměrky v opačném směru a napojil se před semafor, odkud už jsem v pořádku dorazil do cíle. Ono usednout do zdánlivýho prdítka ve formě nějakýho oldschool fiata, nebo co to bylo a ono to má drive jak nějaký audi. Navíc bez posilovače. Takže hned první rozjezd, z nuly na padesát za dvě vteřiny a zase v protisměru. Bojuju s volantem, abych si najel do svýho pruhu (aneb. všechno co se v autoškole nedělá, během pěti minut s řidičákem).S bušícím srdcem jsem držel rychlost na 65km/h, protože auta za mnou dávala najevo, že pomalejš se tu nejezdí.