Leden 2017

Retro okénko #27 █ Vánoční zázrak na druhou

27. ledna 2017 v 0:10 | Pukavčí syn |  Retro okénko

Už si přesně nevzpomínám, jak jsem se k ní vrátil. Jestli mi Youtube předhodil sympatickej náhled videa, nebo to někdo sdílel na Facebooku. Pustil jsem si před cca čtyřma rokama Ka Ching od Shaniy Twain. Písnička chytlavá, energická a z hlediska textu, decánko nadčasoví, ačkoliv hamouni mezi námi byli už dřív.

Nejzajímavější ovšem byl pocit, kterej písnička vyvolávala. Pocit, že jí znám. Že jsem jí už někdy dřív slyšel. Což není úplně nemožný, protože jak jsem později zjistil, Shania je spíš devadesátková záležitost. Ka Ching pochází konkrétně z roku 2002.

Shania Twain ale není pouze zestárlou popovou hvězdou mojí generace. Je to osobnost, jejíž hlas a písničky mě, jak se zdá, doprovází celý život a tu a tam hrají i zásadnější roli. V loňským roce asi tu nejzásadnější, protože jedna konkrétní písnička mi nedala spát několik měsíců. Rádio Penny Live během otevírací doby chrlí několik sranců, minimum hitovek a pár kousků od Shaniy Twain. Jenže to jsem ještě netušil, že se jedná o Shaniu.
Na přelomu tisíciletí šlo o těžce šukézní záležitost...než přišla Alizée


The Girl Who Leapt Through Time (2006)

22. ledna 2017 v 20:17 | Pukavčí syn |  Recenze

Filmy ohledně cestování v čase mě vždycky fascinovaly a iritovaly. Fascinuje mě ta myšlenka, jsem unešenej z butterfly efektu, vžívám se do děje. Iritujou mě však logický chyby, bez kterých se to bohužel neobejde. Paradoxy a zákony fyziky jsou v tomhle nekompromisní. Je třeba trochu polevit a vnímat, byť nelogický, přesto poutavý děj. Odhalit myšlenku tvůrce, obohatit svou fantazii a možná i sny.

V létě jsem dal prostor několika japonským filmům, včetně "Dívky, která proskočila časem". Jde navíc o anime, který diváka obohatí zcela novým způsobem (mě, jakožto "nefandu" anime určitě). Člověk se do myšlenky o cestování v čase ponoří doslova jako do pohádky a všechno nadšeně hltá.

Suma sumárum

6. ledna 2017 v 22:24 | Pukavčí syn |  Blog

Další rok za námi. Další rok za mnou. A překvapivě i další rok (jakž takž) aktivního blogování. Sice jsem byl loňský rok téměř čtyřikrát méně aktivní, přesto se můj blog držel kulminující popularity. Výběr mého článku do "best of Téma týdne" byl dalším sympatickým a povzbuzujícím milníkem (titulní stránku Blogu už jsem pokořil).

Psal jsem málo a jsem si toho vědom. A nedá mi to spát. Tolik nápadů, tolik potencionálních témat, který ale nikdy nezažili světlo pixelů. Tolik "předsevzetí", že se zkusím nakopnout pravidelným příspěvkem k Tématu týdně. Tolik chutí se k něčemu vyjádřit. Vždycky to ale ztroskotalo na lenosti, nedostatku času a pak znovu na lenosti.