Září 2016

Obchodní škatulka

24. září 2016 v 9:49 | Pukavčí syn |  Blog

Už několikrát mě na hlavní stránce Blogu praštil do oka titulek o škatulkování zákazníků v obchodech. Bylo to pojato vážně, humorně, s nadsázkou, ale vždycky šlo z mého pohledu až o příliš obecné škatulkování. Ony kategorie důchodců, nebo opilců, se dají roztřídit do ještě detailnějších sfér. Zkusím vám teď přinést pár škatulek a podškatulek nejobecnějších zákazníků obchodů - zejména toho našeho, kde pracuju.

1.Důchodci

Obecně známí lovci akčního zboží, jenž se nebojí použít hůl, nebo vozík k získání lepší pozice u zboží, nebo před pokladnou. Ne ale vždycky jsou to tací mrzouti, kteří bez tvarůžků za dvacku neodejdou.

1a)Akční predátor
Ale přecejen si tvarůžkáře odbydem na začátek. To jsou tací důchodci, kteří okamžitě bombardují personál s dotazy a letákem v ruce, kde je levnej rum, kde je levnej romadur a levnej Staročech. Chraň všechny prodavače Bůh, když některý sortiment nedojde na prodejnu. Nasrání doprovázeno vulgárními výrazy, mnohdy na vaši adresu a přednáška o komunismu a tehdejším trhu k tomu.

1b)Normální důchodce
V chování by se dal přiřadit ke střední generaci. Jde si do obchodu nakoupit a samo, že akční zboží je lákavé, ale pokud není k dispozici, tak se vlastně nic neděje. Takový důchodce zdvořile poděkuje a jde dál, případně se optá na nějakou alternativu.

1c)Milující babičky a dědečkové
To nejlepší co můžou senioři nabídnout. Usměvavé babičky, které pochválí vaší fešnost, pracovitost, ochotu, případně vás uplatí něčím sladkým. Dědečkové, kteří žertují o babách a tak trochu si dělaj srandu z vašeho usoplenectví ve srovnání s nimi.


2.Páry

Dvojice jsou pro mě tou nejzajímavější skupinou. Sledovat jak mnohdy různí lidé dokážou společně nakupovat, žít, plánovat. Pravda, po čase to dobrotu nedělá a na starších párech už to bývá i znát. Ale i sluníčka se najdou.

2a)Páry z donucení/ze zvyku
Do této skupiny patří převážně rodiče. Pár, který je spolu několik let, má za sebou několik krizí a pocitů beznaděje. Každá hádka zanechá jizvu a tihle jsou doškrábaní od hlavy k patě. Už jen domluva o tom, kdo bude platit může způsobit napjatou atmosféru.

2b)Dominantní samec/samice
Nejpříkladnější a nejorganizovanější dvojice. Oba pozdraví, ale po zbytek nákupu komunikuje pouze jeden. Ten, který celou dobu sledoval druhého, jak nákup vyskládává na pás, ale sám se zabýval pouze hleděním na správné řazení zboží. Následuje posun, kdy skenované zboží submisivní partner rovná zpět do vozíku a alfa partner sleduje načítající se částky. Pečlivě kontroluje každou položku a čeká na nesedící cenu, aby i z vás udělal svojí podřadnou děvku.

2c)Ideální páry
Zaběhnutá dvojice, která je spolu teprve krátce, nebo si náramně sedla. Sehraná dvojka, v níž, i bez předešlé domluvy, každý ví co nabrat, aby něco nechybělo, nebo se nesešlo dvakrát. Od pohledu jsou v pohodě, vyrovnaní se životem a převážně slušní.

2d)Namyšlený páry
Hvězdy z Muzikálu ze střední co došli na Coca colu, energiťák a brambůrky. Zejména mladí, kolem pětadvaceti, co jsou tak unešeni ze sebe samých, že zdvořilost je pro ně cizím slovem. Zaujatí pouze sami sebou, takže celý proces nákupu vnímají, jako že z ruky upustí stovku a do ruky jim přeletí plechovka i s drobnejma nazpět.

2e)Kriminálníci
Zatím mám zkušenost jen se třemi takovými páry, ale i to už mi přijde dost pro škatulku. Propojení láskou, myšlením a pohlavními chorobami. Nebezpečná partie. Stačí jim krátký pohled skrz celou uličku a už mají přehled o situaci. Kdy je ten správný moment pro zcizení lahvinky alkoholu. Existují i případy, kdy "slaďounká holka" zabaví dotazy personál, případně hlídače a drsnej pirát zatím rabuje regály.

2f)Zamilovaní
Čerstvé párečky. Samá pusinka, držení za ruku po celou dobu, miluju tě sem, miluju tě tam a úsměv na všechny strany. Tyhle lidi mám moc rád, neboť svoji radost opravdu rozdávají na všechny strany a on upřímný úsměv s pozdravem udělá vskutku hodně. Častokrát popřejou i pěkný den a pak už je v jejich očích vidět jenom touha po mrdu.


3.Podivní samotáři

Nikdy nenakupují s rodinou. Nikdy s přáteli. Ani vás si pořádně nevšímají. Rychle pobrat svoje potraviny a ztratit se v průvanu.

3a)Jen to nejnutnější
Do krámu vstoupí téměř ve skrčené poloze. Schází jim jen plášť. Nenápadně se vytratí mezi regály a po chvilce se vynoří až u pokladny. Na pás vysází trochu pečiva, nějakou tu pomazánku a čínský polívky, jednou za měsíc tampony, které v tašce mizí vždy jako první a dokud instantní zboží nedochází, znovu o nich neslyšíte.

3b)Pivaři a notoři
Nekupují nikdy žádné potraviny. Ať už jsou to mladíci, kteří si do batohu nacpou šest kousků, nebo několikrát dokola vstupující pardálové, kteří mění prázdnýho lahváče za plnýho, případně si vemou nějaký to čůčo.

3c):X
Nakupují běžné potraviny jako ostatní, ale nikdy nepozdraví. Neodpoví na dotaz ohledně kartičky, nepoděkují za služby, nerozloučí se.


4.Problémový

Bílý, černý, žlutý, fialový, na barvě nesejde. Prostě hovada, který se za každou cenu snaží znepříjemnit den vám, i ostatním.

4a)Protestující
Stačí slušně požádat o nadzdvižení přepravky od piv, balíku mlíka, nebo letáku a hned je z vás gauner, kterej zákazníka osočuje z krádeže. Dostanete zjeba o morálce a charakteru onoho jedince a jsou vám k ničemu vaše argumenty o povinným pracovním procesu.

4b)Spoluobčanští
Říkejte si o rasismu co chcete, ale na základě chování a komunikace si cikání zaslouží vlastní škatulku. Rodinka s kočárkem, někdy se dvěma a další hromadou již chodících děcek kolem sebe. S kočárkem, do kterýho se ideální schovává zboží a to je potom chuťovka nahlížet do různých zákoutí a odhalovat drogerii a paštiky. Gádžovský kurvy to nemaj lehký.

4c)Dospívající
I ti rádi zkouší drobné krádeže. Nemluvě o jejich vzdorujícím chování. Puberta cloumala s každým z nás a takhle se nám to holt trochu vrací. Drzí a vulgární nevychovanci, kteří by zasloužili pár facek, ačkoliv si jenom řečma potřebujou dokázat, že jsou nezávislí. I když platili stovkou od mámy.


Pokud, jakože určitě, jsem zapoměl na nějakou škatulku, tak se omlouvám všem dotčeným a zavolám vedoucího směny, aby to s vámi dořešil.


Málem děvkou

11. září 2016 v 23:38 | Pukavčí syn |  Story

Blogerka Natalie napsala příběh o tom, jak ji obtěžoval pedofil. Upozornila mě na článek úvodní stránka Blogu. A mě to okamžitě připomělo pár podobných zážitků. Ano, i pohledný chlapec může být ve večerních a nočních hodinách ohrožen.

První incident se odehrál, když mi bylo asi 17 roků. Žil jsem tedy ještě v Praze. Potřeboval jsem se trochu projít městem a cesta vedla přes oblast Hlavního a Masarykova nádraží. Pro vysvětlení, tahle oblast patří, snad kromě Smíchova, k těm nejrizikovějším i během dne. Toulají se tu bezdomovci, feťáci, náckové, gembleři, zloději, cigáni, úchyláci, dealeři a další verbež.
Bylo něco kolem desáté a šel jsem zrovna od Hlaváku směrem k Senovážnýmu náměstí, když jsem uslyšel, jak za mnou někdo funí. Postarší, oplzlej maník s rukou v kapse si prohlížel mojí prdel a funěl. Když jsem zrychlil, zrychlil taky. Když jsem zpomalil, on taky. Neustále si udržoval dohledovej odstup od mojí zadnice. Třeba jsem jenom paranoidní, říkal jsem si a tak mě napadl fígl. Obejdu celej blok dokola. Když se odtrhne, tak měl jenom stejnou cestu a prostě funěl. Pokud mě bude následovat, je to jasný. I když jsem nachodil pár zbytečných metrů navíc, neustále mě následoval, takže přišel na řadu únikový plán. Držet se tramvajovýho kolejiště a až COKOLIV pojede, rychle nastoupit a zmizet. Toho večera se stala mojí záchranou "osmička" z Náměstí republiky.
Popravdě, strach jsem neměl. Spíš to bylo všeobecně nepříjemný a tak trochu WTF.

Další zážitky už jsou trochu "vostřejší". Znovu je hlavním dějištěm ona oblast mezi nádražími a hlavním hrdinou já a pán s knírem v Audi.
Tahle událost se stala chvilku po té první. Mířil jsem pěšky domu z nějaký akce a byl jsem trochu nalitej. Zřejmě proto mi před přechodem u Hlaváku zastavilo Audi před cestou a v něm seděl obětavý šofér.
"Čau. Nasedni si a já tě hodím dom. Kde bydlíš?" začal zostra.
"Na Žižkově. Tady kousek." odpověděl jsem.
"No tak vidíš. Nasedni a já tě tam hodím." nabídl.
Mohl bych mít sebevíc promile, ale do cizí káry bych nevlezl. Kor k cápkovi se šedivým knírem, až kurevsky moc samaritánskýmu. Odmítnul jsem, ale následovalo ukecávání.
"Ježiš, neboj se." uklidňoval.
Trval jsem na svým odmítnutí a asi na páté NE zareagoval uraženě, že se bojím a odjel pryč.

Co je ovšem největší prdel, že minulý rok jsem stejnou oblastí znovu procházel a hned před Masaryčkou mi onen cápek v Audi znovu zastavil, jestli nechci svést. Tentokrát už byl otevřenější a rovnou mi sdělil hlavní myšlenku své obětavosti.
"Pojeď, jestli si chceš trochu přivydělat."
"A jak?" zeptal jsem se, byť jsem ho měl na háku, protože já si jeho pamatoval, on mě ne.
"To ti řeknu, jak nasedneš. Sedni si, v pohodě." lákal.
"Až mi řekneš, jak si přivydělám."
"Ježiš, tak snad víš, ne." naznačil.
"Hm, díky, ale ne, můžeš jet." odstoupil jsem od auta a šel dál.

S odstupem času si říkám, že jsem ho mohl docela libově vyfakovat. Setřít ho. Udělat si z něj prdel. Provařit ho. Ale každý je generálem až po bitvě. Nicméně věřím tomu, že ho v životě potkám i potřetí a tehdy si ho fakt vychutnám. Teda, ne podle jeho představy.

Každopádně, buďte opatrný, ať už jste kluk, nebo holka. Masíčko je lákavý pro všechny a je třeba být obezřetný.


Matt Mattias █ Pulzující ucho

9. září 2016 v 15:55 | Pukavčí syn |  Povídky

Matt Mattias. Charismatický mladík od pohledu, který se vždy vyžíval v sexuálním zájmu žen a dívek. Protože mu zájem ženského pohlaví nestačil pouze v soukromém životě, rozhodl se stát striptérem. Skupina žen byla vzrušená okamžitě, jak do místnosti vešel nosorožec, který měl místo rohu ztopořenýho ptáka. Když pak odložil svou masku a zpocené dlouhé blonďaté vlasy mu padaly do obličeje, zvlhly ženský ještě víc. A v momentě, kdy si je prohrábnul svojí, tak akorát svalnatou, rukou směrem dozadu, padaly ze židlí a otevíraly ústa dokořán. Od zaměstnavatele měl zakázáno s klientkami hovořit, neboť jeho hlas způsobil nejeden srdeční kolaps během vystoupení.

Jenže Matt Mattias je šelma nenažraná a ani akce připomínající swingers party, na níchž byl jako jediný muž, mu nestačila, rozhodl se proslavit, aby si mohl užívat intimitu s celebritami. Katy Perry, Lady Gaga, Selena Gomez, Taylor Swift, Cameron Diaz, Anna Faris, Nelly Furtado. Po všech těhle jménech prahnul. Představoval si, jak tyhle libový kočky nakládá a neleží před ním jenom na plakátě z časopisu. Cesta byla trnitá, hlavně na úplném počátku, kdy se Matt potřeboval procpat mezi elitu světového šoubyznysu. Kromě dobrý vizáže jsou zapotřebí hlavně peníze. Když máte skutečný talent, tak je cesta o něco snažší.

Matt si zahrál na mladistvou zlatokopku, když za účelem získání peněz udělal dobře postarší dámě, která už nikdy nedoufala, že se na ní někdo bude dívat déle jak pět sekund, natož aby pod maskou Václava Klause ml. objevil její ženství. Ledajaký muž by to nedokázal, ale Matt, co by profesionál, zvládl celou akci bravurně a dostál svého. Postarší dáma, která se proslavila díky mnoha plastikám, vypsala Mattovi šek a jeho cesta za slávou mohla začít.

Šoubyznys se může těšit na nové jméno. Na jméno, z něhož se budou všem pipinám třást kolena. Zejména ty kolena, pojištěný na desítky milionů.


"Davide, můj kamaráde. Dík, že jsi za mnou přišel. Myslím si, že to stálo za to, ale potřebuju se z toho přecejenom trochu dostat." započal jsem rozhovor.
"Pro tebe cokoliv, Matte. I když tentokrát fakt žasnu."
"Budeš žasnout za rok, až se bude psát o Demi Lovato, kterou načapali s mým pérem v ruce, jak jí to dělám na ksicht."
"Jseš fakt odhodlanej koukám. Co když ti to nevyjde, kámo?"
"Co by se prosím tě posralo? Prachy mám a už vím, kde investovat. V Dallasu je prej jeden maník, kterej si sice bere první rok 70% veškerýho vejvaru, ale zaručeně tě protáhne nahoru."
"Čumim, že zrovna Matt Mattias bude dělat děvku." vysmál se mi David.
Místností zavládlo ticho, protože jsem nevěděl jak reagovat. Mohl jsem protestovat, dát Davidovi přes hubu, ale vlastně jsem věděl, že tomu tak nějaký čas bude. David ale nepočítal s tím, že mám v plánu potom onoho producenta vyšachovat ze svojí hry.
"Pusť nějakou hudbu a já zatím smotám jointa." přerušil ticho David.

Vybral jsem nějakej deep a ponořil se do šustění papírku, který David žmoulal v prstech. Pokoj oranžově ozařovalo odpolední slunce a dalo tak téhle barvě vyniknout ještě víc, dík oranžovýmu pruhu, který lemuje moje stěny u stropu. Místnost jsem měl vybavenou skromě, aby působila prostorně. Jen to nejpotřebnější. Stůl s počítačem, postel, jídelní stůl a křeslo s propastným polštářem. Takový to pohodlný křeslo, do kterýho se po sednutí ponoříte až po hruď. Někdy, když jsem byl vypálenej, tak jsem měl i strach. Křeslo teď ale zabíral David a pomalu odtrhával přebytečný papír z jointa. Podmanivá melodie deepu navodila příjemnou atmosféru. Jako dělanou pro vypálení mozku.

"Kámo, to křeslo je děsivý." svěřil se mi David.
"Cheche, v klidu. To za chvíli přejde. Jenom se tomu poddej, ať tě rychlejš sežere."
"Vole."
Dál jsme se ponořili do hudby a do stavu intoxikace. David po chvilce začal zjišťovat informace o mým hrdinským činu vedoucím za prachama. Normálně bych o tom asi nemluvil. Snažil bych se na to vůbec nevzpomínat a připustit si to jenom jako ošklivý sen. Ale tráva mě příjemně uklidnila a já si mohl stát pevně za svým. Začal jsem tedy barvitě popisovat schůzku s Jocelyn Wildensetein.
Všemu předcházel telefonát. Netušil jsem, že má ještě pořád svého agenta. Nějakého cvičitele ze ZOO, který si tímhle melouchem přivydělává. Navzdory zprzněnosti mého návrhu byl agent spokojen a ujistil mě, že se mi ozve zpátky následující den.
Další den se agent skutečně ozval a sdělil mi, že mě, cituji, bude čekat večer ve všech jejich otvorech, ať už těch přirozených, nebo způsobených plastikou. David sebou lehce cuknul, ale pak se zase ponořil do mého vyprávění.

"Zdravím, madam. Jsem Matt Mattias a...nechci vás nějak urazit, ale potře..." zarazila mě.
"Š š š š š, mladej. Je mi to jasný. A strašně ráda budu tvojí děvkou." řekla mimicky funkční polovinou tváře.
"Dobře. Náhodou nějakej drink tu nemáte?"
"Říkej mi Jo. A jedinej drink si dáš z mých koz. Co bys na ně rád vylil?" začala se rozpalovat, až ji z toho začalo pulzovat ucho, který na mě chvílema mrkalo.
Z baru jsem vzal lahev whisky. Přistoupil k Jo a začal jí rozepínat blůzu. Ucho jí pulzovalo, ale nerozptylovalo mě. Když jsem rozepnul poslední knoflíček, začal jsem blůzu pomalu roztahovat. Neměla podprsenku a na mě se vyvalily tři ňadra, z nichž jedno mělo osm bradavek. Okamžitě jsem se k nim přitisknul a začal vylévat whisky rovnou do svých úst. Tak snadno mi to ale neprošlo a Jo si sama vzala co chtěla. Na levém prsu si udělala důlek, ze kterýho vedla malinká odtoková jamka rovnou mezi trojici bradavek. Přitiskla mi ústa přímo k bradavkám a začala rozlévat whisky. Občas to proložila plivnutím slin. Bradavky mě něžně okusovaly na rtech a já se dostával do stále většího zápalu vášně. Chytla mě za tváře a přisunula ke svým rtům. Začala mě líbat. Vášnivě líbat. A docela jí to šlo, i když mi v ústech krom jazyka rejdilo ještě něco. Nedovolila mi zjistit co to bylo a ani mi později neodpověděla na přímou otázku. Alkohol ale pomalu začal dělat svoje a já to přešel.
"Už to nevydržím. Vezmi si je." vykřikla.
"Je?"
Než jsem stačil zareagovat, vyskočila ze sedačky a klínem se přitiskla k mojí hlavě. Začala křičet, ječet, zpívat, brečet, močit skrz bradavky, pulzující ucho začalo svítit modře a její kalhotky začalo něco pomalu prokousávat. Nejdřív skrz textil vykoukla vagína. Drsně jsem se na ní vrhnul a začal vychutnávat každej faldík. Po chvilce vykoukla druhá vagína a té jsem se začal věnovat rukou. Uvnitř její druhé vagíny mi něco udělalo perfektní manikúru a tak jsem si prohodil ruce. Jo, jejím vagínám, i mým nehtům to dělalo náramně dobře. Hlavou mi ale začalo vrtat, jak to vyřeším při sexu. Jakoby četla moje myšlenky a uklidnila mě, že si s tím nemusím dělat starosti, že si vagíny sami rozhodnou, kterou naplním. Přinejhorším prý jedna sežere tu druhou a ona aspoň týden bude mít jenom jednu, než jí druhá doroste. "Hlavně ať to není ta, kterou čtu myšlenky lidí." dodala.

"Kámo, tohle ti nežeru." přerušil vyprávění David.
"Mě to taky nesedělo a tak jsem si pořešil důkaz. Těsně před tím, než jsem od ní odešel, tak jsem si natočil tohle."
Na videu jsem já u Joiny prciny a na papír píšu čísla a slova na který myslím. Jocelyn měla zavázané oči. Kdykoliv jsem dopsal číslo, nebo slovo, Jocelyn okamžitě reagovala. Pět. Sedm. Ucho. Na cokoliv jsem pomyslel, její píča věděla.

"Ubal další brko, Dave." a vrátil jsem se k vyprávění.
Položil jsem Jo na záda, strhnul z ní poslední cáry kalhotek a pustil se s plnou chutí do jejího klínu. Řádně jsem si navlhčil obě její mušle, který začaly slastně pomlaskávat, jen jsem se k nim blížil se svým nádobíčkem. Když měly mýho žaluda skoro na dosah, jedna vagína tu druhou poprskala a ta ustoupila. Trochu zesmutnělá se nahrnula do kouta a druhá se po mě začala sápat. Proniknul jsem do ní. Začal jsem jí prostě jebat. Myslel jsem jenom na prachy a na její pulzující ucho a přirážel jak divoch. Kvičela blahem. Vydávala zvuky připomínající mnoho různých živočišných druhů najednou. Potom jsem si lehnul na záda já a nechat se jí ojet.
Vášnivě na mě skotačila, všechny tři ňadra poskakovala a já si to začal taky docela užívat. Zavřel jsem oči a myslel na jinou. Chtěl jsem se co nejdřív udělat, když mě najednou něco praštilo do tváře. Otevřel jsem oči a vedle mě na mě koukalo oko.
"Promiň Matty, to se mi občas stane." sebrala svoje oko ze sedačky a vrátila si ho do očního důlku. Rychle jsem zase zavřel oči a ponořil se do fantazie.
"Už budu, už budu, už buduuu." začal jsem křičet. Její druhá vagína mi začala olizovat koule a já se udělal. Stříkal jsem do ní co jen to jde. Ucho jí bubnovalo. Přitiskla se ke mě a její bradavky mě láskyplně žmoulaly hruď.

"A takhle jsem přišel k milionu." pochlubil jsem se.
David mi podal jointa a nic nedodal. Jen se ponořil do křesla a zaposlouchal se do deepu. Ten jsem vzápětí vypnul, protože mi volal Simon Friedlog. Můj, snad budoucí, producent. Zprostředkovatel slávy. Vrátnej v továrně "Vopíchej všechny od A do Z". Od Ashlee Simpson po Zaru Larrson.
"Halo? Matt u telefonu."
"Zdravím Matte, Simon. Stavte se zítra v devět ráno u mě. Finance a talent sebou." a zavěsil.


Butterfly Effect - Jak jsem poznal svojí holku

8. září 2016 v 8:00 | Pukavčí syn |  Story

Vždycky jsem strašně žasnul nad silou okamžiku. I právě tohohle. Ujíždim na butterfly effectu. Je to ta nejsmypatičtější halda v životě. Když se člověk ponoří do jednoho velkýho "co by, kdyby". Důležitý je ovšem si užívat to, co se právě děje. Nefňukat nad tím, že mohlo být líp. Vždycky může, to je jasný, ale taky může bejt hůř.

Nejčastějš mě tyhle myšlenky přepadaj v momentech, kdy vidím nějakou smažku, nebo bezdomovce. Co dotyčnej udělal "špatně", že dopadl takhle. Jaká byla ta vteřina, která všechno změnila. Vteřina, která rozhodla, že dva stejně starý lidi, který třeba chodili i na stejnou školu, dopadli tak strašně rozdílně. Proč jeden nosí luxusní a voňavou vestu a druhej děravý a propocený ponožky v ještě děravějších botách. Jeden má na ruce snubák a druhej vpichy od stříkačky. Jeden buduje svůj život, následně život potomka a druhej ten svůj totálně prosírá. Mohla za to jedna hádka rodičů? Mohla za to čtyřka na vysvědčení místo trojky? Mohlo za to něco tak zdánlivě banálního jako přejít silnici na červenou? Všechny možnosti mohou být správné. A to je to kurva fascinující. Že tak prostý rozhodnutí, jako přejití silnice na červenou může vést k tomu, že nějakou ulicí projdete o chvilku dřív, dík tomu vás někdo zastaví, nabídne třeba trávu, zkusíte a už je všechno úplně jinak.

Já si butterfly effecty svýho života náramně užívám. Všechny mě totiž dovedly k životu, jaký vedu právě teď a který mě baví. Za největší butterfly effect svýho života rozhodně považuju kliknutí na myš o prázdninách roku 2013.

V tý době ještě docela frčelo chatování a já se hojně angažoval na Lidé.cz. Správcoval jsem v jedný z největších místností a málokdy jsem vešel do jiný místnosti. Na pokec mi stačilo těch 300 lidí v naší cimře. Kouzlo malých místností to ale postrádalo. Takový to, že se navzájem baví všichni v tý místnosti, byť je jich tam třeba jenom sedm, nebo i méně. A to si představte, že se jednoho odpoledne prostě rozhodnu projet dočasný místnosti, kde jsou většinou jenom kamarádi, nebo flirtující páry. A ejhle, praští mě do oka jeden z názvů místností a přesdívky uživatelů, kteří tam chatovali. Takových místností jsem návštívil za "kariéru" mnoho, ale tahle mi změnila život největším možným způsobem.

Prostě jsem kliknul na "Party hard" a vstoupil. Prozatím nejdůležitější rozhodnutí v mým životě. Kdybych nekliknul, celej můj život by byl úplně jinej. V místnosti byla K., A. a ještě jeden píčusek. ":DDDDDDDDDDDDDDDDDDD" jenž spamovalo celou zeď mě okamžitě zaujalo. Holky se dokážou pořádně bavit. Srandy kopec. Tak jo, pustím se s nima do řeči. Fialový písmo jedný z uživatelek mě praštilo do oka. Ta barva mi byla sympatická. Dík něčemu tak prostýmu jsem se pustil do řeči se svým ♥.

Holky mě tak moc sedly, že jsem Party hard začal navštěvovat pravidelně. Pořád víc jsem si s nima povídal, smál se, hláškoval a pomalu je poznával. Později se přidal ještě R., kterej "nahradil" toho šulína ze začátku existence místnosti. V místnosti jsem denně trávil neuvěřitelný množství času. Já z Prahy a dvě sympatický holky až z Kroměříže. Jediná možnost jak si popovídat a zřejmě nikdy nevygraduje v nic většího. Jenže týden se scházel s týdnem, měsíc s měsícem a než jsem se nadál, byl to skoro rok, co jsme si navzájem všichni dopisovali. Mezi mnou a K. to defacto od úplnýho začátku jiskřilo, ale čas na jiskření jenom dodával. Čím víc jsme se poznávali, tím víc jsme po sobě toužili. Mysleli na sebe. Těšili se na sebe. Byli smutní, když jeden nedošel, nebo z faktu, že se stejně asi nikdy neuvidíme. A i kdyby, tak jenom na prázdninovej víkend a nazdar.

Jenže touha vidět se byla tak silná, že vzdálenost nakonec roli nehrála a já vyrazil poprvé v životě na Moravu. Do kraje, kterej jsem znal jenom z vyprávění a zdejší nářečí znal spíš v parodiální formě, než bych ho skutečně slyšel. Nuže, já, K. a A. jsme se sešli. Další velkej butterfly effect. Jiskra na dva přechody vzdálená. "Poprvé ji vidím." říkal jsem si s radostí a nervozitou.

Celá návštěva u K. doma byla úžasná. Několik dní jsme stanovali v její zahradě i s A. a já poznával novej kraj, novou řeč, nový lidi (novou lásku).

Není proto divu, když následovala další setkání, ze kterých se A. pozvolna vyšachovala a prostor a čas tak patřili jenom nám s K. Vzájemný sympatie byly tak mocný, že jsme to na konci prázdnin roku 2014 dali dohromady. Náš vztah fungoval na dálku. Já jednou, někdy dvakrát do měsíce přijel a my si užívali, že jsme spolu. Spousta okolností, jako třeba, že už jsem nechtěl bydlet u matky, nebo to, že vztah na dálku není prostě pořádnej vztah, vedla k tomu, že jsem se v únoru 2015 nastěhoval ke K. Od tý doby spolu bydlíme a nedávno oslavili dvouletý výročí. Já zodpovědně makám v Penny Marketu a všechno si to nesmírně užívám. Z nezodpovědnýho a nezadanýho Pražáka se stal dospělej obyvatel Moravy a fantastickou přítelkyní.

Jedno jediný kliknutí vedlo k tomuhle všemu. To je neskutečný. Úžasný. Boží.

Jenom škoda, že A. se trochu odcizila. Neměl bych vůbec problém jí mít za plnohodnotnou kamarádku, ale zase chápu pocit křenování. A co mě poslední dobou sere nejvíc, je R., se kterým jsem už na chatu prohodil dohromady tak 148 slov, přitom, jak se neustále dovídám, mám s ním společnýho tolik, až to není pěkný. Namísto pokecu o čaji, vesmíru, kreslení a dalších věcech někde u pivka si jedem každej svoje a jak kohouti kolem sebe akorát obcházíme.


Comeback

6. září 2016 v 20:36 | Pukavčí syn |  Téma týdne


TT Strach z vlastních myšlenek

Novej design u mě vždycky signalizoval impuls pro řádný psaní. Nový prostředí je prostě inspirující. Člověk má rázem z čeho čerpat. Pravda, změnil jsem akorát buchtu v pozadí a vystínoval logo, ale i taková drobnost postačí.

Mysl jsem zahlcoval myšlenkama, o čem psát a následně, proč mi nejde psát. Materiálu bylo zřejmě dost, nicméně jsem ho nikdy nebyl schopnej řádně transformovat do písmenek. Byť se vždy kasám svou objektivitou, zrovna v případě názorů na dění to není úplně vhodný. Na věc jsem se díval z jednoho úhlu, potom z druhýho, pak jsem to přehodnotil celý, čerpal další informace, stále upgradedoval stanoviska a názory, ale ve výsledku jsem vždycky došel k tomu, že není žádná "pravda", tudíž jsem od jakýhokoliv konstatování upustil.

Ať se budu snažit sebevíc, vždycky budu zastávat názor, se kterým někdo souhlasit nebude. Zazdil jsem se ve strachu z reakcí. Zazdil jsem se vlastní objektivitě, protože mi žádný tvrzení nepřišlo úplně košér. Člověk by ale měl na každou věc zastávat svůj názor. Ano, je třeba k tomu čerpat informace, ověřovat si je a mít pružnou mysl, aby z názoru nebylo jenom papouškování toho, co se o tom zrovna píše.

Znovu jsem upustil od svého já a začal bloudit neprobádanou džunglí, která navíc varuje cedulí "Nevstupovat!". Špatně. Jsem takovej a makovej, mám určitý druh smýšlení, určitý záliby a je třeba si za nima stát. Urvat si pro ně kus času a laskat svoje já. Hrdě jít za svým a nemít strach z myšlenek svých, nebo myšlenek jiných.

Co to ve výsledku znamená? Že jsem smyl tu černou sračku ze svojí mysli, jenž mi ji zastiňovala a znovu se aktivně začnu věnovat svýmu blogu. Že konečně dopíšu pár dalších recenzí na zajímavý filmy, co jsem viděl a musím je doporučit. Že chytnu Pravou celebritu za druhý pačesy a pojmu ji na trochu vyšší úrovni, byť stejně zvrácený. Že začnu zastávat názory na dění a znovu je prezentovat.