Červenec 2016

Stalo se... █ Sen z přepracování?!

30. července 2016 v 15:18 | Pukavčí syn |  Blog

Áááárgh...

Původně jsem předpokládal, že touhle dobou budu na Ruzyňským letišti, nebo ve Stromovce, ale protože je nás v PM stále méně, tak leda pěknou píču a musím do pondělí zase makat. Jako ve výsledku si nestěžuju, aspoň bude slušnej cash a třeba si svou vytrvalostí, snahou a nestěžováním si vysloužím nějakou tu vyšší pozici. Spíš mi štve, že není čas na blog. A co hůř, není ani moc potencionálního obsahu. Můj život se točí kolem jenom EANů, PLUček, kaiserek a důchodců hledající kvasnice. Kvasnice, který jsou mimochodem už dva roky pořád na stejným místě v regálu.






Příklad EANu


Ale mozek si poradí. Není-li možnost zažít něco zajímavýho, něčím se naplno zabývat a následně o tom psát, tak přijdou na řadu sny. Ta nejvolnější chvíle ze dne, kdy si můžu zaslouženě zdřímnout, je stejně zaplněná většinou "pracovními" sny.

Ale dneska to byl fakt úlet.

Ve zkratce, během celé noci (nebo jsem aspoň měl takový pocit) se mi zdály střídavě dva sny. Jedna dějová linka byla v PM v Židlochovicích a ta druhá převážně z Kroměříže a Prahy. Nevím už jestli se mi sny střídaly závisle na tom, zda jsem se probudil, otočil a znova usnul, nebo jsem mezi sny absolvoval nějaký tripy ve vlastní mysli a vlastně se mi zdál jeden dlouhej sen.

V případě Prahy, Kroměříže, i Židlochovic vždycky hraje velkou roli cestování. Přípravy na odjezd a kromě Kroměříže cestování na dlouhou vzdálenost. To, že moje dva sny byly propojený nějakou cestou mi potvrdila "scéna" krátce před křikem budíku.

V Praze jsem nasedl do autobusu, který nejdřív normálně jel, než jsme se ocitli v čemsi, co lze přirovnat k červí díře. Vědomě a s úžasem jsem na to hleděl, než jsem se za pár vteřin ocitl v Židlochovicích. Řidič autobusu ještě rozčíleně podotknul, že mu to urvalo kus autobusu. A vážně. Otočil jsem se a autobusu byla jenom půlka, přičemž "urvaná" polovina byla zazáplatovaná nějakým rezavým kusem plechu nepravidelnýho tvaru. Rázem jsem se ocitl v druhém snu. Pokračoval jsem tam, kde jsem přestal, než jsem se "prubudil/procestoval" do tý pražský dějový linky.
Možný princip červí díry

V jakým snu teď jsem? Jak s tím naložím? Proč se tak stalo? Co se vlastně stalo?

Když už jsem doufal, že získám nějaké odpovědi a pochopení, zazvonil budík a byl čas vyrazit do práce. V paměti mi tak zůstaly jen dva sny a cesta mezi nimi, kterou už nepochopím.

Stalo se...

14. července 2016 v 22:35 | Pukavčí syn |  Blog

♥K. odjela na takřka týdenní praxi a já měl před sebou několik dní jen pro sebe. To jsem ale ještě netušil, jak vyčerpávající směny v práci mě od pondělí do středy čekají. Úterní dvanáctku téměř překonala středa s přeceňováním, kdy jsem domu dorazil ve 23:15. A aby toho nebylo málo, z určitých důvodů jsem byl v práci i dnes, byť jsem měl mít volno spolu se zítřkem.

Duševně mě to nijak nevyčerpalo, ale fyzicky totálně. Tak třeba z úterka na středu jsem spal skoro dvanáct hodin v kuse. To se mi od přestěhování z Prahy nestalo, pokud v tom nehrál roli alkohol. Sečteno, dvakrát podtrženo, veškerý volný čas, který mi zůstal, jsem byl schopný obětovat pouze Simpsnům, spánku a šedesáti minutám finálového zápasu ME ve fotbale.

Ale jak říkám, duševně jsem nabitý, takže není co řešit. Pomyslnou třešničkou na dortu byl dnešní ranní vytrvalý déšť, který ztišil všechno kolem. Letní barevnost zahalil do sychravé šedi a nechal znít jen svoje nárazy do listů a střech.

Což mi připomíná, že během onoho dvanáctihodinového spánku jsem zaspal údajně solidní bouřku s ještě solidnějším lijákem. :(