Červen 2016

Cold Fish (2010)

25. června 2016 v 18:58 | Pukavčí syn |  Recenze

*spoilery

Po delší době jsem zatoužil po filmu inspirovaném skutečnou událostí. Po delší době jsem zatoužil po decentním hororu. Po filmu, který poukazuje na lidskou psychiku a člověk se tak minimálně do jednoho z hlavních hrdinů doslova vcítí. Připočteme-li k tomu japonskou kulturu a smysl pro točení hororů, tak je vystaráno o povedený večer.




Vůbec jsem nevěděl co od Studený ryby čekat, neboť jsem si nechtěl spoilerovat komentáři, trailerem, nebo popiskem. Do děje jsem tak byl vtaženej stejně rychle jako hlavní hrdina Syamoto.




Nobuyuki Syamoto je majitelem obchodu s rybami, kde mu pomáhá jeho druhá manželka Taeko a dospívající dcera Micuko, kterou měl s první ženou, která zemřela. Dcera se dostává do puberty, neposlouchá vlastní rodiče a navíc se dostane do problémů s ochrankou poté, co se snažila z obchodu ukrást zboží. Celou situaci vyřeší pan Murata, který se Micuko zastane a následně její rodině nabídně, že může pracovat u něj. Murata totiž vlastní taky obchod s rybami, akorát daleko luxusnější. Rodina je z Muraty nadšená. Překypuje energií, humorem a hned si získá sympatie především Syamotových dívek.


*Murata si ale nakonec nejvíc omotává kolem prstu právě Syamota, který je trochu zdrcený z toho, když vidí jak nudný život vede, ve srovnání s Muratou. Film začíná nabírat na obrátkách ve chvíli, kdy Murata vojede Taeko. Z prvu sympatický pán začne odhalovat svoji pravou povahu a když vyjdou najevo jeho praktiky o zneviditelňování lidí, do čehož je vtažen i Syamoto, coby obchodní partner pana Muraty, začne vám mrazit po celém těle.

Japonská kultura a povahy lidí dodávají filmu úžasnou jiskru. Všudypřítomný temperament a zcela jiné zvyky, než na které známe tvoří ze Studené ryby téměř prvotřídní "horor".

*Studená ryba nabízí pohled do duší a životů lidí, kteří se nestydí zabít a rozkrájet jiného člověka. Mrazivou atmosféru dovršuje Syamoto, který takřka "roste" před očima a uvědomuje si některá smutná fakta svého života. Jak skončí jeho poměr se životním guru a masovým vrahem panem Muratou? Kolikrát ve filmu dojde k šukačce? A proč japonky, i když jsou nasraný, zní pořád stejně, jako by je někdo klátil? Na tyhle a mnoho dalších otázek odpoví Studená ryba.

I když má film víc než dvouhodinové trvání, rozhodně se nudit nebudete. Děj se neustále vyvíjí a protože se nejedná o tuctovou Ameriku, divák si užije mnoho zvratových situací a prvotřídních hereckých výkonů (na Japonské poměry). Slabší povahy by si měli připravit kbelík.

Mrkni na to!!! / Jestli nemáš do čeho píchnout... / Na vlastní nebezpečí!


Metaxa je kejda █ Pražský děcka jsou ilumináti

25. června 2016 v 14:35 | Pukavčí syn |  Story

Mám za sebou cca 24 hodin v Praze. Ve stověžatý matičce, kterou obdivuju stále více, když se mi jejích vlastností dostává o tolik méně. Rázem je každá kulturní akce příjemným zpestřením, ze který lze čerpat obrovský množství energie. Co jsem třiadvacet let zanedbával se teď vždy pokouším nacpat do jediného víkendu.

První multikulturní zpestření přišlo hned ze začátku, kdy jsem pražské ulice brázdil sotva dvacet minut. Ihned jsem si osvěžil svou lámanou angličtinu při radách turistům, jak se dostanou ke Karlovu mostu. Kulturní zpestření přineslo Náměstí Jiřího z Poděbrad, kde hrála latinskoamerická hudba, která strhávala i kolemjdoucí páry k vášnivému tanci za zapadajícího slunce.

Na Jiřáku jsem čekal na kamarádku, se kterou jsem trávil zbytek večera. Ten se nesl v tradičním duchu páteční noci, kdy jsme pařili, hulili, bavili se a baštili hranolky s twisterem. Vyzkoušet se má prý všechno a tak jsme se při návštěvě "našeho baru" rozhodli pro experiment. Každej kolem mě občas žvatlal o Metaxe, jak je to dobrý pití a další reklamní srance. "Tak si dáme Metaxu" shodli jsme se. "Dvakrát Metaxu s ledem" objednali jsme si a těšili se na tolik opěvované pití.

První lok chutnal kurevsky dobře. Už jsem začal chápat, proč lidi Metaxu pijou, protože lahodila na jazýčku a hřála v tělíčku, takže tělo ochránila od horkýho vzduchu. Jenže další loky už odhalovaly pravou chuť Metaxy, kterou bych přirovnal k nějakýmu čistícímu prostředku. Nejspíš k Puru. Na seznam hnusných chlastů se tak Metaxa postaví hned vedle Ferneta.

V Riegrových sadech, hned vedle panáka o dvaceti číslech a žádných rukou (prostě rovnej panák 1 až 20 o_O ) navíc upoutala mojí pozornost tahle nevinná, dětská kresba.