Březen 2016

DMT = víc než "droga"

27. března 2016 v 18:23 | Pukavčí syn |  Myšlenky, názory, dojmy

Navzdory pravidelnému užívání THC jsem nikdy neprahnul po požití, nebo prostých informacích o LSD. Mám zaryto, že se jedná o látku několikanásobně silnější než THC, tudíž z ní mám respekt. Nicméně mě nedávné objevení několika zajímavých věcí ohledně LSD zaujala natolik, že jsem pátral po dalších a začal si spojovat různé souvislosti. Zkusím je popsat stručně a bez odborných slov či chemických značek.

LSD má podle všeho za důsledek několik procesů v mozku, kdy "přetrhá" jistá spojení v mozku, která vedou například k jinému vnímání času, prostoru, nebo barev. Na druhou stranu ovšem LSD spojí taková zákoutí, která spolu normálně propojena nejsou a přitom mají evidentně obří moc.

LSD je tak jakousi bránou do jiného, hlubšího světa, který nám normálně není přístupný. Při pročítání různých zkušeností a zážitků jsem si vzpoměl na kamaráda, který mi před lety vyprávěl, že po požití LSD začal chápat vesmír. V té době mi to přišlo jako nesmysl, neboť jsem to přisuzoval pouze vlivu drogy. Neuvědomil jsem si, že se ve skutečnosti jedná o chemický proces, který může mít daleko hlubší smysl. Popsané zkušenosti lidí, které jsem vyhledal na internetu, se v mnohém shodovaly s teorií "chápání vesmíru", "vnímání hudby", "vnímání prostoru", nebo dokonce "cestování hyperprostorem".

Při bližším studování jsem se proklikal k látce DMT (Dimethyltryptamin), která je prý ještě silnější, než LSD. Přesto se narozdíl od LSD jedná o čistě přírodní látku, která se vyskytuje například v chrastici rákosovité. A tady to začíná být zajímavé.

Doslova jsem se chytil faktu, že se jedná o "přírodní fet", umožňující cestování do jiných prostorů a komunikovat s tamními obyvateli. Jsem totiž zastáncem toho, že co nám příroda sama poskytla, je nějakým způsobem určeno ke konzumaci, byť to naše tělo "potěší" jakkoliv. Některé zdroje dokonce tvrdí, že kořínky rostlin, které DMT obsahují, s klidem baští šamani amazonských pralesů, aby jim umožnila komunikaci s mrtvými. Navíc je DMT obsaženo prakticky ve všem živém, včetně našeho těla, čili jeho účinky trvají relativně krátce, neboť tělo nemá problém s jeho odbouráním. Nezačíná to všechno trošku zapadat?

Účinky LSD, THC a DMT jasně dokazují, čeho všeho je mozek schopný, byť k tomu prozatím potřebuje umělou stimulaci. Ale evoluce lidstva třeba časem přinese schopnost "propojit zavřená vrátka" a my s touto mocí budeme moct zodpovědně naložit. Prozatím nám jsou ze zcela jasných důvodů zavřená. Ale existuje-li na zemi klíč, jenž aspoň na pár okamžiků ona vrátka pootevře, nestavěl bych se zrovna na stranu, která klíče rezolutně zavrhuje. Chování jedince ovlivňuje vždy jen on sám, nikoliv látka - ta jen umocňuje to, co v člověku již dávno jest.

Během dneška jsem ještě narazil na následující dokument, kterého jsem zatím viděl prvních šest minut, ale za tu krátkou dobu mě začaly skutečnosti ohledně DMT fascinovat ještě víc. Trochu mi ona fakta připomínají Pandoru z filmu Avatar, kdy je všechno živé navzájem propojené. DMT je podle všeho společný molekulární jazyk všeho živého na Zemi. Zda-li tě zajímá víc, určitě se mrkni na DMT: The Spirit Molecule.




Umělá temnota

26. března 2016 v 18:11 | Pukavčí syn |  Téma týdne

TT Temnota ve světle

Pro mě je vlastně každý den takovou temnou procházkou ve světle. Vnitřní pocit pohody, který vzbuzuje vycházející sluníčko, usměvavý lidé, se kterými prohodím pár hezkých slov, nebo výhra Sparty v derby, okamžitě začne nahlodávat zakomplexovaný hovado, zprávy o dalším teroristickým útoku, nemocích a vraždách. Ekologická katastrofa tamhle, ekonomické problémy tady. Politický nesváry tu, i tam. Demonstrace, bezdomovci, radikálové, ...

Hromady negativních zpráv zaplavují můj jasný, sluníčkový a šťastný den, ne-li celý pohled na život a na svět. Podotýkám, že zatím statečně odolávám, byť mi v tom mnohdy pomáhá jistá rostlinka. Držím si svoje životní tempo, nikam nespěchám, nepodléhám trendům, ani falešným a přehnaným zprávám, jenž mají vystrašit všechny, včetně mě.

Představte si svět, ve kterým by přilivový vlny negativních informací přicházely v měřítku, řekněme, desetinovým. Nelze totiž úplně ignorovat skutečnost, že se na světě špatné věci dějou, vždycky tomu tak bylo, ale stavět na nich přísun informací je příliš. Je-li třeba lidem připomínat, že na světě existuje zlo, čili temnota, mělo by se připomínat, že existuje i světlo. A světlo tu bylo dřív.

Procházíš se venku a už slyšíš ptačí orchestry uvádějící jaro na pomyslný trůn? Víš, že se vrátíš do bezpečí domova, kde se v pohodě vyspíš a nakrmíš? Máš přatele, se kterými se můžeš podělit o skvělý zážitky a nový s nima zažívat? Na týhle krásný, voňavý planetě, jenž nám umožňuje tu žít? Pokud na všechno odpovídáš ano, zkus upustit od toho špatnýho a nechat se tím ovlivňovat. Žij svůj šťastný život a vytlač temnotu, kterou si sem lidstvo samo přineslo.

Oslavování myšlenky tohoto článku příznivci hippies


R.I.P. BRAVO

23. března 2016 v 16:27 | Pukavčí syn |  Blog

Úplně mimo mě šla zpráva, a dost zásadní, že v Česku po 24 letech končí časopis BRAVO (v prosinci 2015 vyšlo poslední číslo). Tenhle legendární plátek na kterým jsem vyrůstal já, většina mých vrstevníků, generace před námi, i po nás, ačkoliv tam už to stálo za vyližprdel.

NIKČA: "Při sexu vůbec nic necítím!"
Pukavčí syn: "Tak se vysmrkej!"

Klesající kvalitu časopisu jsem si během loňského roku ověřil hned několikrát, když jsem v práci odepisoval jediný kus a uškudlil si chvilku pro jeho prolistování. Pamatuju časy, kdy do trafiky přišlo bravíček třeba osm a odpoledne už nebyly. Ve výsledku se ale nižší prodejnosti nedá divit, protože kvalita šla opravdu rapidně dolů. Neměl jsem o bravíčku přehled několik let, ale když se během těch pár let potratí komixy, lovestory se smyslem a příběhem (ač tuctovým), nejpopulárnější Láska, sex & trápení se smrskne na dvě usoplený otázky o krámech a malým péru a na jednu story od náctiletý coury, který by se bez obrázků vešly na čtvrtku stránky, překlady písniček, soutěže, hudební ceny Otto a mraky dalších dobrých věcí, který bravíčko přinášelo, tak co zůstane? Nepořádně vytřená prdel, mezi jejíž půlky se nacpe deset plakátů, na levou půlku se připlácne plastovej náramek a střelí se to skoro za 4 pětky.

Přirozeně, že internet musel vytlačit tištěnou formu informací o mladých pro mladý, ale ti, jenž si pamatují bravíčko ještě trochu kvalitní, určitě pocítí lehkou nostalgii a politují dnešní děcka, že nezažijou tak zábavnou věc, jako třídní předčítání Lásky, sexu & trápení, zesměšňování komixů, nebo fejspalmy nad "trapasama".

První BRAVO vyšlo v Německu roku 1956 a na titulní stránce byl tehdejší idol Marilyn Monroe. Do Česka se první výtisk dostal v roce 1991. Například v roce 1994 se titulní stránka snažila zaujmout svůdným pohledem Jean-Claude van Dammea, lákala na plakáty s Jonem Bon Jovi a Julií Roberts. Mezi hlavní témata patřilo představení skupin Rednex, která se proslavila především hitem Cotton Eye Joe, nebo Šum Svistu pod taktovkou Dana Nekonečnýho a jeho samby. V mládí mohl můj brácha díky bravíčku hltat tehdejší super hvězdy Spice Girls, věšet všude jejich plakáty a už tehdy se objevovaly první zmínky třeba o Green Day (1995), P!nk (1998), nebo Avril Lavigne (1999). Neuvěřitelný, jak jsou některý známý jména dlouho na výsluní.


Bohužel poslední roky nabízelo bravíčko jenom hlty okopírovaný vyloženě z internetu a dochucený pár smyšlenýma a rádobyvtipnýma komentářema, článkama, obrázkama. Rychlokvašky se kvasí ještě rychleji a 14ti-deník to tempo nemůže pochytat a veškerý natištěný informace už jsou vlastně oldskůlem. Komix, který nemá nejmenší logickou zápletku, hepyjend, hlavu a patu, protože některý přechody mezi "scénama" byly fakt mimo.

Bravíčko zůstane v našich srdcích stejně jako Pokemoni, nebo Čtyřlístek, neboť s námi byly po celou dobu našeho dospívání a přinášely takový skvosty, jako problém s klitorisem na zádech.


A pokud si někdo pamatujete komix, který vycházel s jistotou v letech 2005-2007 (možná i před, možná i potom), kde byla jednou z hlavních postav tlustá typka, která měla mladší ségru, blonďatou a vychrtlou kámošku, kolem se motal typickej hezounek, atp., tak prosím do komentářů o název, protože jsem hodinů bezúspěšně gůglil.


Ach ty ženy

10. března 2016 v 12:45 | Pukavčí syn |  Story

Přiznám se, že MDŽ, svátky svých přátel a další významnější události nemám v paměti a spoléhám na internet, že mi je nějakým způsobem připomene. Úplně mě ale zradil v záležitosti nedávného MDŽ, kdy se veškerý echo mihlo stranou. Příchod do práce zprvu taky nic nenaznačoval, až když jsem zaujal místo u pokladny, kam jsem se i já sotva vešel, neboť mi dělaly společnost tři kýble s karafiátama a růžema. Prej ať je dávám k nákupu nad 500 :DD

Když začínalo pozdní odpoledne a vedoucí si všimla, že se pořád za kasu sotva vlezu, nařídila rozdávat kytky všem. Oukej. To vedlo k naprosto úžasnýmu večeru.

Překvapovat ženy různých generací mě neskutečně bavilo. Probouzet v nich ty skromné dámy, které potěší květina, pozornost od mládence, trocha té zdvořilosti a úsměvu. Není překvapením, že mezi nejvíc šokované patřily důchodkyně. U některých jsem se i bál, že se jim zastavilo srdce, jak nevěřícně zíraly na věnovanou květinu.

Už to vypadalo, že kytky budu rozdávat jak na běžícím páse, jenže to by se ve frontách tu a tam nesměla objevit osoba, který byste nedali ani vykvetlou plíseň. Jakýpak sraní s nepříjemnou paní, nic nedostane. Chodí-li pravidelně nakupovat jako fúrie, těžko po mě může očekávat květinu pro ženu. Jasně, vim píču co zažila, blablabla, ale to ji neomlouvá - pokud to není součástí nějaké víry, v tom případě se já omlouvám.

Ještě později jsem si potřeboval odskočit na toaletu a cigárko, takže si vedoucí sedla za kasu místo mě, protože jsme tam byli už jen my dva. Když jsem se vrátil, trvalo ještě hodně dlouhou dobu, než mě pustila zpátky na mojí židli. "Mě to baví rozdávat ty kytky." pověděla s téměř pubertálněnadšeným úsměvem, takže jsem ji to ještě na chvilku dopřál. Jako správná šéfka stejně přišla za pár minut zpátky, nakázala udělat odpisy pečiva a sedla si za kasu, aby mohla rozdávat kytky.

A jak jsem tak po zbytek otevírací doby sledoval, kolik květin vedoucí rozdala a žádnou zatím nedostala, věnoval jsem ji jednu aspoň já. ^^ Ale ten nejhezčí karafiát jsem ulovil pro svou drahou. :-*


Příběh dvou stravenek

9. března 2016 v 10:38 | Pukavčí syn |  Story

Před časem mě jeden vietnamec vošulil, když mezi stravenky, který náš řetězec přijímá, vložil i dvě, na první pohled totožný, který ale neberem. Ony stravenky tedy skončily v mojí kapse, ale jejich hodnotu jsem musel proplatit ze svýho. Nojo, takže co teď s těma stravenkama? Nějakej čas jsem je nechal zapomenutý ve skříňce, jenže až týden před výplatou si žádá nějaké činy.

Včera jsem měl po práci dost času navštívit jiný obchodní řetězec, abych zkusil stravenky využít. Nejdřív přijdu k informacím a ověřím si, zda tyto stravenky berou. Berou! Paráda. Už jsem nečekal, že před výplatou smočím rty v Semtexu Cactus a svojí polovičce koupím kukuřici v plechovce, obojí na akci. Prostě klikař. Dál jsem si naložil chipsy a nějaký sladký mlsání. Dojdu k pokladně, kde na mě sama čekala postarší pokladní, slušně pozdravila, já tasil zboží na pás a těšil se na taurin. Hodnotu stravenek jsem přestřelil o dvě kačky, který jsem začal lovit v kapse, když náhle...

..."Pane, těma stravenkama už se platilo." odhalila prodavačka provar, na který jsem úplně zapoměl. To nejzásadnější jsem si nezkontroloval. Sám jsem tam to razítko dával. Okamžitě se mi rozjasnila paměť na týdny zpět.
"Cože?" dělal jsem blbýho.
"Tady už je razítko ***, vidíte?" a ukázala mi hodně povědomé logo. Zavolala proto vedoucí, jak s tou situací naložíme. Asi třicet vteřin jsem poslouchal tiché kvokání, než se došlo k verdiktu a vysvětlení pro poškozeného zákazníka, který o tom neměl tušení, neboť tvrdil, že ty stravenky dostal od známého.
"Víte pane, kdyby to byla stravenka té společnosti, tak je zobrazena vpředu, ale tady to je jasné oražený, tudíž je to jakože znehodnocený, chápete?" povídala vedoucí.
"Aha, jo, jo, jasně." a tvářil jsem se, že se stejně trošku nechytám a že je mi to vlastně trapný.
"Takže teda zrušíme celý nákup?" zeptala se mě.
"No. Kdybych si skočil ještě pro odlakovač na nehty, mohl bych to zaplatit za minutku?" navrhnul jsem se zcela vážným pohledem.
Postarší prodavačka mě div neprobodla pohledem, jako bych snad hodlal padělat bankovky, ale vedoucí situaci rozsekla smíchem, načež jsem se začal smát i já, takže jsem se provařil. Kromě komunistky za kasou nás ta situaci pobavila a já s prázdným batohem a se svými věrnými stravenkami kráčel nakonec pryč.

bereme / nebereme

Náboženství, víra = Alibismus

5. března 2016 v 22:39 | Pukavčí syn |  Myšlenky, názory, dojmy

Už jako malému chlapci mi byla vštěpována skutečnost, že za své činy nesu vždy zodpovědnost jen já sám. Že řeči typu "ale on to začal", "on první nadával", "oni mě navedli", nepomáhají, protože za svoje rozhodnutí jsem vždy zodpovědný já osobně. Přece mám vlastní rozum, abych se nenechal naverbovat pro něco nekalého.

Když ale poslední dobou sleduju dění ve světě a trochu i svojí vlastní představu o "bohu", uvědomuju si, že veškeré rady mých rodičů jsou holý nesmysl, neboť stačí vyznávat nějaké naboženství, víru, ideologii a člověk je rázem bez viny.

Říkám si, jak je možné, že navzdory naší vyspělosti, stále drží víry, kultury a sekty řadu lidí ve svém přesvědčení. Vlastně to lidem pomáhá. Strasti života a vlastní neúspěchy lze snadno svézt na osud, přání "boha", karmu, postavení hvězd, výklad karet od Jolandy, podivně zaschlej lógr v hrnku, nebo série Harryho Pottera. Úleva pro svědomí se hledá snadno. Mojí sací houbou je karma, vesmír a předurčení. Pro jiné Islám. Pro někoho tři šestky. Pro další Bůh s Ježíšem. A takhle bych mohl pokračovat až k tabulce čokolády.