Leden 2016

Neřešte virus zika

28. ledna 2016 v 20:20 | Pukavčí syn |  Blog


"Světe, boj se! Jsem další, nanejvýš pětipísmenný, virus, který může zabíjet. SARS, H5N1, ebola už nefrčí. Teď je to zika. Když nějaká podobná sračka zasáhne dospělý, není to tak srdceryvný, jako když trpí dítě. Na to teď musíme vsadit." takhle nějak si moje pesimistický, flegmatický a negativistický já představuje rozhovor hlavounů, kteří permanentně straší svět, aby zůstal poslušný.

Ještě než Nova a Novinky spustí spojí děsuplnou smršť článků, reportáží a hororových znělek, chtěl bych vás všechny uklidnit. Podobně jako tomu bylo u výše zmíněných nemocí, kterými jsme si již prošli, tak i zika se vyskytne v několika zemích Evropy, možná i v česku. Ano, údajně ziku přenáší komáři, kteří jsou u nás poměrně rozšíření, podobně jako prasata a kuřata, který nás taky mohli zabíjet. Ano, prozatím proti ní údajně není vakcína, ale to je už taky ohraná story.

Prostě a jednodušše. Pojem zika nebude znát za dva roky téměř nikdo, nebude se o něm mluvit, stejně jako už se nemluví o ebole, která měla být taky hrozbou pro celý svět. Za dva roky se totiž budeme bát viru Ardy (právě jsem si to vymyslel), na který ve stejný moment vznikne i vakcína, ale nejdřív musíme svět postrašit, než mu ukážeme, že vlastně o nic nejde. Aspoň to odpoutá pozornost od jiných smrtelných nemocí, které mají na svědomí denně více životů, než "mediální" viry za celou dobu svého "působení".



Jak jsem posral dobrej seriál

28. ledna 2016 v 10:36 | Pukavčí syn |  Blog

Sice jdu s křížkem po funuse, ale znáte mě. Nebudu to řešit, dokud je to trendy. Oceňuju moudrost svýho jednadvacetiletýho já, že se na Himym (Jak jsem poznal vaši matku) vysralo v průběhu šestý série. Na několik let jsem si zachoval původní dojmy, který jen decentně zdecimovala účast Stelly a Zoey v Tedově životě.

Když jsem před lety četl rozhovor s jedním z tvůrců seriálu, avizoval, že poněkud zanedbaná zápletka Barneyho a Robin, která údajně měla úspěch, bude mít pokračování, aby si na své přišli i vlhnoucí maminy a denněrůženosící romantici. Proč byla jejich zápletka tak úspěšná? Protože trvala krátce. Jasně byly vyložený karty a tuhle hru prohrály. Proč se kurvarezavejdrát tasit dvakrát se stejnýma kartama?

Od sedmé série se Himym klidně mohlo přejmenovat na Jak Barney sbalil Robin, takže se úplně změnil koncept kdysi populárního seriálu. Změnil se charakter hlavních postav, kdy se ze srandovního proutníka stal roztřesenej romantik. Z Marshalla udělali ženskou a hledání matky bylo odloženo na neurčito. Poslední série už je hotová žumpa, kdy je sice od scénaristů sympatický, že vysvětlujou některý story z dřívějška a celých těch devět let jakoby do sebe perfektně zapadalo, ale všechno se to ztrácí v celkový zmatlanině všeho a ničeho. Rádoby podstatný scény jsou schválně protahovaný a prokládaný naprosto zbytečnýma skečema s černoškou. Drsná, vtipná, hláškysypající černoška, páni, to už je Himym fakt tak v prdeli? Ano. Vrcholem všeho bylo, že, leč se zápletka Barney a Robin řešila téměř dvě série, nakonec se stejně rozešli (rozvedli). Na druhou stranu se tím seriál trochu vymanil z americkýho filmoseriálovýho klišé plných hepyjendů, ale když už odsunu veškerej děj bokem a nahradím ho druhým příběhem, měl by ten příběh mít konec a ne, aby se ukázalo, že jsme vlastně poslední dva roky úplně zbytečně prosrali.

Ale abych nepyčoval jenom na Ameriku, tak i v česku znají dobrý způsob, jak zmršit seriál. Naše malá země má stále problém s dabingem. Jako většina dnešní mládeže preferuju samozřejmě titulky, ale navykne-li si člověk u něčeho na dabing, těžko se zvyká na jinej hlas, byť originální. Tím hůř, když změna nastane v samotným dabingu. Své by o tom mohly vyprávět první série Simpsonů, ale především Family Guy. Peter, pedofilní děda, Quagmire a mnoho dalších přišlo o své typické hlasy. Původní dabingy se aspoň trochu hodily k jednotlivým postavám, ale co začal Petera dabovat Alzův bratranec a Quagmira rozenej slovák (pač nejhůř dabujícím národem jsou právě Slováci), tak stojí Griffinovi na český televizi za vyližřiť.



Co je zač Pravá celebrita

26. ledna 2016 v 23:45 | Pukavčí syn |  Blog



Přibližně před devíti měsíci byl založen blog Pravá celebrita, který je zaměřený pouze na smyšlené historky, kde se jako slavná osobnost muchluješ s dalšími slavnými. Jak a proč ten nápad vznikl?

Jsem platonický milovník mnoha slavných osobností. Abych částečně ukojil svoji pubertální představivost, založil jsem Pravou celebritu, kde bych svoje touhy mohl prezentovat. Navíc jsem to chtěl pojmout trochu s humorem a zapojit do toho i nějaký nechutnosti. Pravá celebrita je v podstatě odpadní blog.


"Děj je většinou jedna velká improvizace."



Před pár dny vyšel další díl, který sebou přinesl i změnu designu. Na odpadní blog působí vcelku ušlechtilým dojmem.

I pytle s odpadem vypadají lépe, jsou-li srovnané u popelnice a nejsou rozházené po ulici.


Připravuješ si nějak děj jednotlivých dílů? Máš předem jasné, jak díl skončí a kdo v něm bude figurovat?

Většinou mám jasno o tom, kdo v něm bude figurovat. Děj je většinou jedna velká improvizace. Stejně jako články na Pukavčího syna, tak i na Pravou celebritu je prostě začnu psát a průběh sám určí jak bude vypadat konec a celková pointa. U posledního dílu, Karma pro sráče, jsem měl děj promyšlený pouze do fáze, kdy se zkouřím. Zbytek se psal prakticky sám.


Vraťme se k pojmu "odpadní blog". Co to přesně pro tebe znamená?

Občas mám potřebu něco napsat, ale nemám žádné rozumné téma, které by se hodilo na Pukavce. Pravá celebrita je mojí červí dírou do světa, kde sám určím děj. Je to pro mě forma relaxu. Navíc mi to umožňuje experimentovat se žánry, ačkoliv si přiznávám, že spíš neúspěšně.


"Takový ty největší jména, u kterých lze očekávat, že je zprznim protizákonným způsobem, si šetřím až na konec."



Proč myslíš? A jaké žánry už jsi vyzkoušel?

Ohlas na moje pokusy byl většinou negativní. Možná je to celým konceptem Pravé celebrity, který prostě neumožňuje zakomponovat tajemno jako tomu mělo být u Magického černého dilda, nebo kriminálku, pro kterou posloužila série Zoufalá Nelly. Karma pro sráče byl tak trochu návrat do zajetých kolejí.


Jak vzniklo jméno hlavního hrdiny, Matta Mattiase?

Od začátku jsem chtěl hlavního hrdinu držet v anonymitě. Nechtěl jsem mu dávat žádnou identitu, neboť se jménem okamžitě přicházejí určité sympatie a představy. K vymyšlení jména mě donutila až druhá část Zoufalé Nelly. Na čem je ale jméno založený nepovím, protože to ani žádnou hlubokou myšlenku nemá.


Jaký celebrity se ještě můžou těšit na mejdany s Mattem Mattiasem?

Takový ty největší jména, u kterých lze očekávat, že je zprznim protizákonným způsobem, si šetřím až na konec. Teď jen uždibuju po stranách. Z těch očekávatelných to určitě bude Miley Cyrus, kterou bude těžký prznit, neboť to umí dobře sama, potom Kelly Clarkson, Hope Solo, Taylor Swift, nebo Emma Watson. Šoubyznys je v tomhle směru hodně štědrý.


Z jakého důvodu blokuješ komentáře u jednotlivých dílů? Nezajímá tě zpětná vazba?

Jak jsem říkal, je to odpadní blog, kam si prostě jednodušše nableju to, co zrovna potřebuju. Nejsou to zrovna věci, kde bych o zpětnou vazbu stál. Pokud to někoho baví, tak mě to samozřejmě těší, ale zpětná vazba u mě někdy způsobuje pocit nátlaku, jakým směrem se ubírat, nebo kam už znova nevkročit a to volnomyšlenkářský blog nepotřebuje.


Díky za vyčerpávající odpovědi a příště si popovídáme o začínající schizofrenii.



Generace vzdorujících

20. ledna 2016 v 11:54 | Pukavčí syn |  Story

O víkendu to byla poslední kapka. Vlastně rovnou dvě kapky, jedna malá a druhá taková tlustá. První případ se odehrál při vchodu do obchodu, kdy jsem se vracel z OZ k pokladně a dovnitř vcházela mamina s řítícím se prckem, kterej sice dva metry předem mohl odhadnout, že míří přímo proti mě, přesto dál běžel. Ze strachu, že mě chce pokousat, jsem na poslední chvíli uhnul. Mamina se sice omluvila, přesto jsem si znovu pokládal otázku, jak dneska kurva vychovávaj děcka, že neznaj pojem a pohyb úhybu?

Hned další den jsem postavil další výzvě. Obchod téměř prázdný, jen u mrazáků byla mamina s bajvoko jedenáctiletým cvaldou, co šoféroval vozík. Pyča, viděl už od pečiva, že mířím s velkým vozíkem na kartony, přesto se zaseknul mezi mrazákem a déčkem se zavařeninama. Nekompromisně jsem si prorazil cestu a vychutnal jsi vražednej pohled maminy. Moje slušné já by možná remcalo, že stačilo říct "zdovolenim", ale snad když vidim velkej vozejk, co se řítí proti mě, tak uhnu automaticky, logicky.

A pokud to sečtu se všemi podobnými zkušenostmi za poslední léta, tak dnešní caparti a náctiletí cvalíci opravdu neumí uhýbat. Výchova se v tomhle směru těžce zastavila a mám pocit, že krátce po zrodu mojí generace, protože s většinou dnešních čerstvých cetiletých ještě uhýbat umíme a pokaždý společně remcáme, jak náctiletí neuhnou.

Snad to nejhorší, co vás může potkat, je výprava školčat. Skupina dětí ze školky, nebo z prvních a druhých tříd základní školy. Potkat je například v parku je v pořádku, tam mají dost prostoru, nicméně, ani to zcela nezabrání klopýtnutím a parodiím moonwalku při zakopávání o děcka. Nejhorší možná situace může nastat kdekoliv v prostorách autobusových nebo tramvajových zastávek a následně v dopravních prostředcích samotných.



Alan Rickman †

18. ledna 2016 v 13:56 | Pukavčí syn |  Blog

Smrt Alana Rickmana zasáhla značnou část společnosti. Bodejť, zemřel přece profesor Snape. No ty vole, nečekal jsem, jak se tenhle trend bude šířit. Celej Facebook, titulní stránky bulvárních i "prejne"bulvárních webů zaplňovaly tytéž nadpisy.

Jasně, v dnešní době, kdy je všude "známých" jmen jak sraček, by bylo asi těžký si hned uvědomit, že Alan Rickman byl ten a ten. Profesora Snapea přecejen znají všichni, ale pokud už sociální sítě zahltí soustrastné články, obrázky a gify, měly by vzpomínat památku pana Rickmana, nikoliv prof. Snapea.

Osobně se mi Alan Rickman do paměti nejvíc zaryl svojí rolí v komedii Galaxy Quest. Tenhle filmek jsem zbožňoval jako malej a právě tehdy jsem poprvé poznal jeho pověstnou tvář a výraz.

Pro ujasnění, i když mě trochu dosíraj "RIPy" pro Snapea, tak je stejně hezký od dnešních zkažených děcek, že si vzpomenou a sdílením obrázku aspoň nějak projeví soucit/úctu/smutek/potřebu bejt trendy.