Ze zákulisí █ Nezveřejněné články

28. října 2015 v 15:43 | Pukavčí syn |  Blog

Už jako malej kluk jsem měl ten problém, že jsem u žádný činnosti nevydržel moc dlouho. Málokdy jsem něco dotáhnul do úplnýho konce. Týká se to takřka všech životních situací a i když se učím věci dokončovat, stále jsou branže, ve kterých to nejde. Jako třeba dopsat článek.

Víc než měsíc mě drtí tvůrčí krize. Jednou nevím o čem psát. Když už vím o čem psát, tak nevím jak začít, nebo mi všeobecně nejde ony pocity, zážitky a myšlenky popsat. Rozhodl jsem se provětrat archív svých nedokončených věcí z blogu a ukázat o co všechno svět blogu přišel díky mojí neschopnosti cokoliv dokončit.


TOTÁLNÍ DEPRESE
Bez týdne přesně před rokem, jsem sepsal hromadu těch největších zvěrstev, kterých se člověk a lidé dopouští. Vývar ze statistik a úvádění děsivých čísel. Snad aby se společnost probudila? Bože, Pukavčí synu, jedinec si nemůže připustit všechno nehezký dění na světě, jináč mu hrábne. Jasně, v článku jsem se to později snažil zachránit uváděním kladných činností, statistik a čísel, ale celkově na mě působil článek strašně pubertálně a depresivně. V archívu se nezachoval, takže z něj bohužel bohudík nic konkrétního neuvedu.


STEREOTYP
V březnu, krátce poté, co jsem se odstěhoval z Prahy a hledal si práci v Kroměříži, jsem byl trochu hotovej z připuštění si, že práci budu muset obětovat mnohem víc času, než jsem byl doposud zvyklej. Naplno se zapojit do rádobydemokratickýho systému a přispívat svým dílem. To znamenalo, že večery pro mejdany se budou omezovat jen na víkendy. Někdy ani to ne. To znamenalo brzké vstávání a pozdní spánek. Málo spánku všeobecně. Snažil jsem se tím vyrovnat dalším lehce depresivním kouskem, kde znovu nechyběla čísla pro postrašení. Zprvu jsem to pojal příběhovou formou.

"Podobnost se skutečným životem osoby živé, či zesnulé, není čistě náhodná, protože tomuto trendu nutně propadáme všichni.

Ráno v pět hodin mi zvoní budík, ale jen ho zamáčknu, protože nutně potřebuju ještě aspoň čtvrt hodiny spánku. Probudím se o půl šesté, protože jsem zaspal a rychle vyskočím z postele, abych si rychle vyčistil zuby, připravil si oblečení a uvařil kávu. Po nasoukání se do džín, trička a obou ponožek do sebe kopnu půlku hrnku kávy a hledám klíče. Na botníku nejsou, na věšáku taky ne, ani na žádném stole. Začnu lehce zmatkovat, protože už bude po třičtvrtě na šest a tak se rozhodnu vyrazit bez klíčů, že mi snad večer dveře otevře přítelkyně. Obleču si kabát, v jehož levé kapse najdu své klíče."

Pokračování bylo tuctové. Nestíhám, v práci pruda, běhání po úřadech, prostě výtažek toho nejhoršího, který se však ve skutečnosti stane tak jednou za měsíc. Následovalo jakési uvědomění si, prozření.

"Podobný průběh má úterý, středa, čtvrtek a pátek. Následuje sobota, při které konečně mohu odpočívat, ale povinnosti v domácnosti mi to nedovolí, jak bych si představoval. V neděli už mám plnou hlavu toho, že zítra je zase pondělí a celý ten uspěchaný kolotoč začne znovu.

A další týden zase.

I ten týden potom.

Dalších 36 týdnů do konce roku taky tak.

A i těch 52 týdnů dalšího roku nebudou jiné."

A ve výsledku naplno pracuju v rádobydemokratickým systému, mám dost času na to kouřit trávu, pít, sledovat filmy, věnovat se <3K. a další hromadě koníčků a čovin.


VĚDCI
Na konci června jsem se snažil být vtipnej a sepsat halabala článek, kterej jen pobaví a nebude mít velkou hloubku. To bude ízy, řekl jsem si. Chtěl jsem vsadit na klasiku, a sice na vtípky o vědcích, kteří objevují přelomová hovna a sračky.

"Prdění pod peřinu zpomaluje růst ochlupení, zjistili vědci."

Abych byl aspoň trochu originální, přemýšlel jsem nad novým žertíkem ohledně vědců. Něco ve stylu profláklého žertu, že američtí vědci zjistili, že lidé nevěří tomu, co američtí vědci zjistili. To je ale větší hardkór než se zdá, takže jsem změnil strategii. Vysosám z internetu "skutečná" vědecká zjištění a budu je vtipně komentovat. Zesměšňovat. Úplně je trolit.

"Začátek školy před devátou je zdraví škodlivý.
Pokud to zkoumali tím způsobem, že se tázali těch, kteří vstávali na osmou a těch, kteří až na devátou, tak je snad jasný, že ti první budou remcat, že je to brzo, že jsou stále unavení, kdežto druhá skupina se cítí spokojenějš. Doprdele to je snad logický, že hodina spánku navíc prospěje."

Nakonec jsem tak vytrolil spíš sám sebe, protože, upřímně, to byl článek o hovně a vůbec nic tam nebylo vtipný. Takže jsem po třech odstavcích prostě přestal psát a článek uložil pro případ, že bych ho snad dopsal, upravil, nebo jinak zkulturnil, aby si aspoň zveřejnění zasloužil. Částečně se toho dočkal, ale pyšnej na to fakt nejsem.


TUTOVKA
V době, kdy nejvíc frčely články s tématikou důchodců, jsem chtěl zakročit, bejt cool, vnést do toho celýho trochu nadhledu a srandy, ale v určitý části jsem se prostě zaseknul. Nápad to byl geniální. Spojit veškeré scény, hlášky, postavy, seriály a filmy z let, kdy třešně vládly parlamentu, neboť mě dosrával vysílací program českých televizí, který rok co rok, bez ohledu na roční období, omílaj Chalupáře, Slunceseno, Vesničku a hromadu dalších komunismem poznamenaných kinematografických děl.

"V Praze dojde k brutální vraždě třicetiletého bezdomovce, kterou přijíždí vyšetřit malý pitaval známý jako major Maisner. Když na to nemůže kápnout, sejde se před pasáží s kolegou majorem Zemanem a zajdou k ženě za pultem, kde si chtěli dát vajíčkovou pomazánku, která už ale došla, a tak museli zvolit jiný pokrm. "Což takhle dát si špenát" navrhnul Zeman. Asi půl hodiny probírají všechny důkazy, skutečnosti a hypotézy, ale nic kloudného nevymysleli. Rozešli se tedy oba domu.

Major Maisner cestou potkal na sídlišti mladého chuligána Jirku Horáčka, kterak vymetá komín nezletilé dívce. Profesionálním zásahem chuligána zpacifikoval, zavolal policii a slíbil mladému delikventovi, že ve vězení pozná, kdo jsou chlapci a chlapi."

Příběh sestavený především z hlášek a scén, které jsou všem dobře známy, měl obsahovat originální dějovou linku a přesto se držet určených hranic již natočených dialogů. Postupem času jsem zjišťoval, že pokud chci, aby to stálo opravdu za to a lidé se pobavili, budu tomu muse objetovat mnohem víc času a pár informací si i pozjišťovat, aby v ději, nebo hlášce nebyla nějaká mezera.

Co nedokončím na první zátah zpravidla nedokončím nikdy, ale snad jenom u tohohle nápadu mám pořád určitý naděje, že bych se k tomu znovu posadil a zapracoval na tom.

""Slyšels to? Seš ve zprávách." hulákal šéfkuchař Sváťa Kuřátko na svého kuchaře Nováka.
"Ty seš piškot makovej, víš kolik je vůbec Nováků?"
Sotva to dořekl, do kuchyně vtrhlo embargo zeleně oděných strážníků a Nováka zatklo.

Večerní zprávy informovali o zatčení veškerých Nováků v republice a o velice nízké sledovanosti, která klesla o více než třetinu."


TVŮRČÍ KRIZE
Snad třikrát jsem začal psát cosi o tvůrčí krizi, která mě zrovna drtila. Kal jsem se sám před sebou, že nedokážu uspokojit své čtenáře a vysvětlovat jsem všemožný čoviny, proč tomu tak je. U podobných článků už jsem si ověřil, že se zveřejnění nedočkají nikdy, ale mohou sloužit jako budík pro fantazii. Tělocvik pro prsty a myšlenkový pochody. Znáš to, o něčem se rozkecáš a během chvíle třikrát zabočíš do různých témat, protože ti jedna věc připoměla tři další.

Ne. Na blogu to vážně takhle nefunguje a pokud to tvoje mysl nebo prsty nedávaj, nelámej je přes koleno.

TÉMATA TÝDNE
Největší motivátor na blogu - téma týdne. Zaručená možnost, jak se o čemkoliv rozepsat jakkoliv. Aspoň takhle jsem si to nalhával, než jsem zkrachoval u tak božích nebo prostých témat, jako jsou 10 důvodů proč..., nebo Kdybych se stal milionářem. U deseti důvodů jsem to aspoň zkusil. Nakonec se ale hledání posledních čtyř důvodů stalo nadliským úkolem a vytahovat cokoliv, jen abych desítku zaplnil, mi přišlo nevhodné.

Úplně nakonec jsem si řekl, že se nebudu vychloubat a strkat všem do ksichtu, jak blaženě se cejtim, pač, co je vlastně komu do toho. Princip je úplně stejnej jako u těch depkařských článků.

"1.Už nikdy žádný "hej kámo, máš za dvěstě?"

Dlouho očekávaný podzim je tady a nárazová dřina u mojí květinky přinesla ovoce. Na jaře byly zasazený celkem dvě květinky, ale jedna po cca měsíci uhynula. Druhé se však náramně dařilo a moje, leč první, přesto takřka profesionální zastřihování, vedlo k obřímu a rychlému růstu."

"2.Výhra ve Sportce

Není ze mě sice žádný milionář, ale člověka jako mě potěší i fakt, že jsem poprvé v životě vyhrál v loterii. Investoval jsem 40 korun a vyhrál 119. Nikoho neurazí osum pětek na pivko."

"6.Báječná přítelkyně

Asi je zbytečný vás krmit nějaký řečma o tom, jak je úžasná atd. To je zjevně všem jasný, mě taky, K. to určitě o sobě taky ví. Jsem prostě nejvíc spokojenej chlap a rozhodně i K. přispívá k mému každodennímu úsměvu."


ZASE TY ČÍSLA
Včera mě přepadl těžkej nostalgič, když jsem sledoval mazací tramvaj jak brázdí ulicema Prahy, kterýma jsem minulej víkend sám brázdil. Čísla, jež mě leta provázela mezi činžáky si zasloužila veřejnou pochvalu. Příběh o tom, jak jsem k nim přišel a proč pro ně mám slabost.

V polovině týhle sentimentální srágory jsem přestal psát, zavřel okno, šel se zkouřit a probrat se, protože ať to v Praze bylo jakkoliv boží, teď je to boží tady.

88, 30, 9, 26, 23.


ZÁVĚREM
A nakonec jsem všechno, co jsem nechtěl, stejně udělal. Omluvil jsem stále větší prodlevy mezi články. Svěřil jsem se s neštěstím i s radostí. Pochlubil se. Pověděl něco o tvůrčí krizi, byl sentimentální a napsal ty čísla.



Asi je jasný, že Paige se taky nedočká dokončení.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Týna Týna | 28. října 2015 v 15:54 | Reagovat

Dáš prosím "To se mi líbí" na odkazech pod tyhle dvě fotky?
http://www.mundo.cz/soutez/kaplicka-irsko
http://www.mundo.cz/soutez/zelena-na-tisic-zpusobu :-) Díky moc!! :-)

2 pukavcisyn pukavcisyn | Web | 28. října 2015 v 17:43 | Reagovat

[1]: Z tvojí vytrvalosti bych si měl brát příklad :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama