Březen 2015

Emerickej konvoj

29. března 2015 v 15:45 | Pukavčí syn |  Myšlenky, názory, dojmy

Uh..fajn. Dějepis mě nikdy nebavil, takže jen okrajově tuším, co tady dělali Rusové v roce 1968. Ejhle. Máme rok 2015 a my neustále chováme vůči Rusku zášť a podobně tu teď necháváme táhnout Američany. Proč to srovnávám? Protože vzhledem k situaci mezi Ruskem a zbytkem západního světa, je podobná pohotovost americký armády trochu - zneklidňující.

Amerika s NATO a EU neustále prudí do Ruska, protože Rusko se jako jediný snaží efektivně vymanit ze systému, který Amerika s EU nastoluje a který uznává zejména Americký ekonomický zvyklosti. A co je na amerických ekonomických zvyklostech špatnýho? No, všechno. Amerika je zadlužená až po prdel a její jediný vývozní artikl, spočívající v ozbrojování, jde taky pomalu do sraček. Amerika se stále snaží vynutit konflikty, aby se mohla se slintajícím čumákem přisrat a jako v pořekadle, kdy se dva perou a třetí směje, aby ona byla tou smějící se.

Rusko si jede svoje a stále více se obrací na východ - na Čínu. Podívejte se, jak je na tom ekonomicky Čína a jak Amerika a EU. Rusko jako dostatečně nezávislá země vidí budoucnost jinde, než v zastaralý Evropě, držící evidentně špatný zvyky Ameriky. A to je důvod, proč se Amerika s NATO sere do Ruska a snaží se "verbovat" Ukrajinu, aby Rusko přinutily se západem "jednat". Jenže na tohle Rusko sere a tak se snaží Ukrajinu podržet dál jako "bariéru" mezi Ruskem a Evropou.

Je sympatický, že ranci lidí se americký armádní konvoj taktéž nelíbí, ať už ze stejných důvodů, jaký jsem tu popsal, nebo z jiných, ale je to dobře, protože... kdo rozumnej může pochlebovat amíkům, díky kterým se Evropa potýká s takovejma sračkama, jako je radikální Islám, teroristická Al-Kaida, nebo pro turisty stále méně přijatelnej Egypt.

Jasně, Rusko taky není žádnej jackpot, ale ve srování s JůEsEj, je to prostě jasná volba. Každá národnost se dopustila pár sraček a podělů, samo, že politických, či vojenských, ale žít neustále v zášti kvůli šedesátýmuosmýmu a podporovat somráky z Ameriky, který v "dobrý víře" proti těm zlým, co nám tehdá tááák ublížily táhnou, to je doprdele zbabělý. A postrádá to jakoukoliv smysluplnou myšlenku.

Úděl mladších generací

24. března 2015 v 22:10 | Pukavčí syn |  Myšlenky, názory, dojmy

Na Facebooku, na různých blogech nebo webech se decentně rozmohl trend, kdy my, mladí, cetiletí, slintáme nad radostmi našeho dětství a hejtujeme vymoženosti dnešních dětí. Nedávno se řešil seznam hlášek ze seriálů, pořadů, filmů, nebo pouliční sleng, kterýmu rozuměla jenom generace devadesátek.

"Morfujeme."
"Chceš si o tom promluvit?"
"Zlato, jsem doma."

Jen krátký výčet ze Strážců vesmíru, Beverly Hills 90210 a Dinosaurů.
Dvacetiletí se najednou cítili výš, než dnešní mládež, která na to jen koukala a neměla tušení, o co jde a co nás na tom tak fascinuje a rozzařuje oči nad vzpomínkama, když jsme každý sobotní ráno vstávali už v sedm hodin, aby jsme stihli další díl Pokemonů, nebo nakrmili naše hladovějící Tamagoči, který se válelo v hromadě vlastních sraček.

Ale devadesátková generace sama často prudila do starších, kteří se rozplývali nad komunismem, Michalem Davidem a manžestrákama. Je v samotném principu nějaký rozdíl, jestli člověk vlhne z třešňový éry, nebo z hraní pogů nebo z první a jako jediný kvalitní, superstár?

Není. Každá generace zažije období bůmu něčeho nového, co dotyčný baví, je to zrovna to nejlepší, co doba nabízí a protože dětsví, jak známo, utváří většinu naší osobnosti, jsou vzpomínky na okamžiky, seriály a hry z tý doby tak silným a příjemným pojítkem s fází, kdy náš život byla jedna velká radost a ne starost. Ať už je tou radostí Vláďa Menšík, Ash Ketchum, nebo Miley Cyrus.

Děti dnešních dětí si jednou budou ťukat na čelo, až jim bude otec vyprávět o dotykových telefonech: "A tos jako při psaní zprávy musel ťukat prstem na displej?"

Retro okénko #17

24. března 2015 v 12:05 | Pukavčí syn |  Retro okénko

V dobách největšího Chaozzu mi bylo kolem osmi let, takže jsem vůbec nerozuměl jejich textům. Naslouchat jejich českýmu repu jsem začal až ve svých třinácti, kdy jsem začal objevovat hloubku obsahu.

Chaotická tvorba se dá v dnešní době vyzdvyhnut poměrně snadno, když se člověk zamyslí nad tím, jak současná scéna českých raperů vypadá a jaký nerýmující se sračky z nich lezou. Chaozz taky repujou o životě, o trablech, který ho doprovází, ale s daleko větší energií a uvedením příkladů, takže si každý posluchač říká, "to kurva znám".

Jasně, ani Chaozz se nevyhnou sprostým slovům, když je něco sere, ale narozdíl od většiny dnešních raperů na tom není založenej koncept celýho songu a pointa je vlastně uplně jinde, než jenom v kurvách.

Mladší generace, která devadesátky pamatuje leda ze šourku svýho otce, by měla slyšet Chaozz ještě před tím, než propadne Marpovi, Rytmusovi, Sharkass, Benovi Cristovao, aby i oni poznali, jaký ohromný sračky jsou pro ně modlou.

Hej, cetiletý, pamatujete Planetu opic, nebo Televizi?



Bez určených hranic

23. března 2015 v 19:00 | Pukavčí syn |  Myšlenky, názory, dojmy

Tisíc odloučení nebolí tolik,
jako radost při shledání těší,

těla od sebe se vzdálí,
s neporušenou duší.


Ten vánek, jehož poryv v mysly cítím,
ta zpráva, že ve mě jseš stále,

vědomí zvrácené, myšlenky prázdné,
okolí nademnou jen tiše zašne.


Večery společné, navzájem po boku,
ať dělí nás sny, nebo celé regiony,

jak Měsíc, který z oblohy se ztratí,
jak Měsíc, i já se vrátím.


Signs (2002)

23. března 2015 v 14:00 | Pukavčí syn |  Recenze

Teda, že zrovna já, fanoušek mimozemskýho sci-fi, věřící ve vesmír, jsem neviděl tuhle klasiku, to je fakt ostudný. Jak jsem se mohl bavit při sledování Scary Movie 3, který mimo jiný sloužilo jako príma spoiler děje?!

Roky 2012 a 2014 už máme za sebou, takže takový ty největší události ve vesmíru, už máme za sebou a tak se od vnímání zase trochu upustilo. Já sám v tomhle směru udělal značnej pokrok a tak mě Signs z roku 2002 nechytnul tolik, jako by to dokázal třeba před šesti lety. Musel jsem si teda představit, že jsem nikdy neviděl Scary Movie a že se píše rok 2009.

Signs je povedený. Kruhy v obilí, emzáci, Mel Gibson, úžasná kombinace, která uměla pobavit, vyděsit, poučit a především zaujmout. Dějová linka na dnešní poměry působila slabším dojmem, ale i tak jsem si jí užíval. Občas nějaká lekačka, párkrát neškodnej žert a především budování mrazivé atmosféry. To jsou největší přednosti tohohle filmu.

Naopak tlustou řití s pomerančovou kůrou na tomhle filmu je vedlejší dějová linka. Taková ta klasická americká dojemná vsuvka, kterak bylo všechno krásný, dokud se to neposralo, ale zase se to zlepšuje. Chvíli člověk sedí v napětí na židly a čeká co dalšího emzáci vymyslí a rázem brečíte spolu s Melem, při jeho vzpomínce. Jasně, chápu, co tim scénáristi chtěli říct a co to má společnýho s pointu celýho filmu, ale doprdelekurvarezavejdrát, fakt to muselo bejt až tak sladký?

Mrkni na to!!! / Jestli nemáš do čeho píchnout...* / Na vlastní nebezpečí!

*ve stavu nouze

Jeho tempo je poklidné

22. března 2015 v 23:50 | Pukavčí syn |  Blog

Vždycky jsem míval tendence zaspávat. Ale některý starosti, nebo vymoženosti, současnýho světa, fakt nestíhám. Co považuju za objevení truhly se zlatem, často vede ke zjištění, že truhla už je prázdná a někdo jí vytrhal panty a posprejoval.

Tak třeba mainstream a hipsterství. Styděl jsem se kohokoliv "znalého" narovinu optat, co to vlastně ten mainstream je, tak jsem došel k závěru na základě pozorování, že mainstream je všechno, co strašně frčí, je to populární, leč očekávatelný, ale vlastně nikdo s tim nechce mít nic společnýho...protože je to mainstream. A hipster je borec nebo typka, kterej si jede svůj styl a nosí nedioptrický brejle s takovym tim čtvercovým sklem přes půl obličeje.

Ne jako, v tomhle se fakt nechytám. Já sem nikdy neřešil, co přesně si oblíknu, protože pohodlí a vlastní spokojenost s designem byla vždycky přednější. Nikdy jsem se nezdráhal poslouchat mainstreamovou muziku, protože když se mi nějakej song líbí, tak se mi prostě líbí a neřešim, jestli jde o výkvět od korporátní děvky Taylor Swift, nebo o novej flák neznámých Disclosure, nemajíc nic společnýho s popíkem jako takovým. A už vůbec si nelámu hlavu nad tim, jestli cucám Pepsi, Coca Colu, nebo neznámou Maister Stick Colu, o který nikdo nikdy neslyšel a tak jsem teď totálně nejvíc hipstááá.

Co se vymožeností, zejména technických, týče, dotykovej displej se mi dostal do ruky jen párkrát. Vůbec nemám šajna, jak fungujou všelijaký aplikace a nepropadám závislostem například na Facebooku, kterej mám dík aplikaci v telefonu neustále po ruce. Jsem generace disket, videokazet a padesátjednadesítek.

Vůbec si nestěžuju, pač se v životě nádherně obejdu bez karpálních tunelů z věčnýho datlování ukazovákem po skle, bez pocitu online aka žiju, i bez toho, abych si zjistil, kdy mi jede další autobus, pač...já vyrůstal na papírovejch řádech, který jsou pořád k dispozici - pro komunistickou generaci a pro mě. ^^

Jedu možná ve starejch kolejích a z nových možností čerpám málokdy. Ale jsem v těch kolejích, kde je maximální rychlost 60km/h a nepotřebuju frčet dvoustovkou, ze který by mi bylo akorát šoufl. Boží metafora.

Horory, prozření a nová rubrika

22. března 2015 v 20:00 | Pukavčí syn |  Blog

Že to jde s hororovým žánrem od desíti k pěti se ví už dlouho a nejednou jsem na to chtěl sesmolit nějakej článek, ovšem podat to tak stručně, přesto pestře, s řadou podložených argumentů, jako v tomhle videu, jsem nikdy nedokázal a tak jako u mnoha dalších kvalitních názorů můžu teď jenom přikyvovat hlavou a tvrdit, že přesně totéž mám na jazyku už přes rok. -_-

Když jsem na loňský podzim sjížděl jeden horor za druhým, od starších po novější, doplnil jsem si takový resty, jako třeba Conjuring (údajně nejlepší duchařský horor s vymítáním - šudap), Woman in Black (Harry Potter v hlavní roli v prokleté vesničce), nebo Triangle (časová smyčka s minimem paradoxů a maximem napětí). Následoval několikaměsíční útlum a letos, před nedávnem, jsem se podíval na, ve videu zmíněný, Babadook.

Ve videu je vysvětlována degenerace diváků hororů a ta mi pomohla objasnit, proč na mě Babadook působil tak rozporuplně. Hned po shlédnutí jsem si říkal, že je to buď strašně amatérská čovina, nebo naopak, hodně povedenej horor s mrazivou atmosférou.

Řekl bych o tom filmu klidně víc, ale...všechno už je řečený ve videu, takže...jenom přikyvuju hlavou.

Já mám nejraději psychologické horory, s temnou atmosférou a klidně i nechutným příběhem, ze kterýho mrazí, ale musí to dávat smysl, nebejt příliš jednoduchý. Rád se bojim příběhu, ne hlasitých zvuků. Takže se mi právě stahuje Signs, pač, co jsem pročítal, tenhle rest bych měl co nejdřív napravit.

Což, btw, po pěti měsících od založení rubriky "Mrknu na...", konečně umožní její otevření.


Kelly, ty zaprodankyně - stejně tě žeru

21. března 2015 v 17:00 | Pukavčí syn |  Blog

Před pár týdny se ke mě doneslo echo, že moje oblíbenkyně Kelly Clarkson chystá na letošní rok nové album. Krevní tlak stoupl, oči se draly z důlků ven a bylo třeba vytáhnout čisté spodní prádlo. Úžasná zpráva...ta nejlepší...wáááááááááá.

Album Piece by Piece jsem očekával až někdy v polovině roku a k mému údivu jsem dnes zjistil, že je na světě už od konce února. Okamžitě jsem začal hledat, kde bych si ho mohl pustit a vesele si teď při psaní poklepávám nohou u Take You High.

K celý Kellyiný tvorbě mám jenom tohle - že upustila od rocku mě mrzí, protože na něm svou kariéru budovala a v té době také měla ty největší hity - ale šoubyznys se sune neustále dopředu a nemálo interpretů upouští od svých původních žánrů a mění styl, jen proto, aby drželi krok s trendem. Znovu připomenu Black Eyed Peas, co by legendy R´n´B, který přešly na disko, který před pár lety zažívalo obří boom. Kelly naštěstí disku nepropadla, ale přesunula se blíž popíku, což je pro mě pořád v pohodě snesitelný a i její novější písničky mě baví - její hlas prostě zbožňuju při všem.

Co ale musim vytknout fakt bez servítek, je k posrání nechutnej cover písničky Run Run Run, se kterou se na loňský podzim vytasily dnes takřka neznámí Tokio Hotel a od nichž je ta písnička naprosto úžasná. Nikdy jsem moc velký fanda coverů nebyl, i když některý jsou mnohem lepší než originál, ale pořád platí, že většinou to stojí za vyližprdel. Stejně, jako Run Run Run od Kelly.

Jinak jsem ale s novým albem Kelly spokojenej, udělalo mi ohromnou radost a po smazání Run Run Run nebude mít už vůbec chybu.



Tady musim říct, že Billíšek to má lepší.


Zatmění

20. března 2015 v 18:30 | Pukavčí syn |  Blog

Bylo moc sympatický vidět kolem jedenáctý hodiny tolik lidí, kteří hleděli na oblohu. I když je škoda, že to většina dělá jen, když se děje něco mimořádného - což je škoda, protože vesmír a noční hvězdy jsou sami o sobě mimořádné každou noc, i když vypadají defacto stejně - jako třeba dnešní částečné zatmění Slunce. Málokdy se stává, že se lidé ZASTAVÍ na rohu chodníku a jen pozorují nebe.

Po delší době, kdy se nad Českem odehrává nějaký kosmický úkaz, přálo i počasí, nikde nebyl ani mráček, takže pozorování oblohy bylo naprosto ideální.

Vůbec poprvé jsem za obdobnou událostí vyrazil do terénu, čapájef foťák a všechno pěkně v poklidu, u pozvolna se zelenajícího keříku, pozoroval a dokumentoval. A protože sluníčko už umí hřát a je první jarní den, stačilo vytáhnout jenom mikinu a batoh. Ásm.

Bezpečnost vlastního zraku jsem si vošéfoval, ale já hlava děravá jsem zapoměl na nějaké černé sklo, nebo folii, na foťák, abych dokázal vyfotit viditelné zatmění samotné. Takže na veškerých fotkách vypadá sluníčko jako klasicky obrovská svítivá koule, kterou ani náhodou něco ze 3/4 nestíní, i přesto ale světelné úkazy napomohly zrodu pár dost sympatických snímků.

Kliknutím na obrázek ho zobrazíš v plné velikosti


Nebylo nutné si kupovat papírové brejličky s foliema, nebo sedět v parku se svářečskou helmou na hlavě. Stačily obyčejné sluneční brýle, které ovšem samotné nestačí, takže sloužily jako zdroj pohodlí a rozstřižené staré cédéčko jako zdroj dostatečného ztmavení a bezpečného pozorování Slunce.

Když v 9 hodin a 37 minut všecho začalo a Měsíc začal přecházet přes Slunce, pustil jsem se do focení prvních snímků. Moje pravidelné focení v intervalu tří minut vedlo k zaznamenání otáčecích se "paprsků" vedoucích od Slunce.





Teprve po poledni jsem se dočetl, že během zatmění měla být viditelná i planeta Venuše, což mi vysvětlilo, co je zač srpeček vlevo směrem od Slunce, na následující fotce pořízené v 10:47 (tedy dvě minuty po největší fázi zatmění).


Dokonce se mi podařilo vyfotit paprsek, který se dal téměř pohladit.


Ale ten nejúžasnější moment byl mezi 10:33 až 10:35, kdy jedině v tomto časovém rozmezí bylo možné snímat "rozložení světla" nad zemí. (Nikdy předtím ani potom ho nebylo možné zaznamenat, nebo zaostřit.)





Bylo to sympatický dopoledne, s úchvatným zatměním a připomenutím většině lidí, že vesmír stojí za to pozorovat.

Retro okénko #16

19. března 2015 v 15:00 | Pukavčí syn |  Retro okénko

Kdo by neznal legendární "redhoty". Tak tady je jeden osm let starej flák, kterým chci poděkovat barmanovi J., že mě k nim znovu přivedl.