Moravské deník #2

13. února 2015 v 22:00 | Pukavčí syn |  Story

POINTA

Při každém pročítání si starých zápisků, článků, dojmů si samochvalně říkám, jaký jsem udělal mentální pokrok. Doufám, že tomu nebude jinak, až si třeba za rok budu pročítat články Moravského deníku. Jedná se zatím o můj největší životní krok a cítím, že zaznamenávat svoje pocity, leč veřejně, což není v dnešní době úplně moudré, není od věci. Snad jednou poslouží jako osvěta do budoucna nejen mé osobě. *naivko*


PROSTĚ JÁ

Od prvních dnů jsem měl ve všem sympaticky našlápnuto na téměř bezstarostný průběh událostí a jak už je u mě prakticky zvykem, svou vlastní hloupostí jsem si všechno ztížil. Práce, o které jsem psal v prvním deníku, je již minulostí a stojím před novou pracovní výzvou, mě bližší, neboť s ní už mám zkušenosti z Prahy.

Jak jsem se před týdny kasal, že jsem dal nikotinu valé, tak nyní můžu nehrdě prohlásit, že jsem boj s nikotinem opět prohrál. Zpočátku jsem kouřil ve značně omezeném množství, ale každým dnem se počet instatní rakoviny v tyčince navyšoval, až jsem se vrátil ke svému normálu. Nemůžu říct, že jsem na to pyšný, ale nějakým způsobem se dík tomu v "cizím" prostředí víc cítím jako já a celkovou duševní pohodu shledávám prioritní.


POMALU ALE JISTĚ

Tichá duše umělcova. Tím vždy obhajuji svou introvertní povahu, která evidentně do Moravského prostředí zapadá ještě méně, než BRAMBORY, pač tady se baští jedině zemáky. Pozvolna se ale otrkávám a přijímám nové prostředí, zvyky a lidi. Pár tykaček a slušná orientace v Kroměříži mě velmi těší, i když vlastně nejde o nic velkého. Celou Kroměříž mám projitou za půl hodiny, protože rozlohou připomíná jednu pražskou čtvrť. A už mám aj "vlastní" trafiku. ^^ *radovat se z maličkostí, to je moje*


DVOJÍ ŽIVOT

Srdcem navždy Pražák. A příští týden se do matičky na několik dní vypravím, abych pořešil pár věcí. Snad poprvé se do Prahy těším, protože vím, že to bude jen formou návštěvy a to není tak deprimující, jako představa, že tam budu bydlet, žít, fungovat, v celým tom pošahaným shonu, zmatku, ve kterým jsem vyrůstal a dík kterýmu mi šedivý vlasy. Těším se, jak si budu z "bratrů a sester" dělat prdel, jak si klidně o půlnoci půjdu koupit lahváče k vietnamcům pár kroků od domu a že si doprdelekurvarezavejdrát konečně koupim pár géček kvalitní travky. *ásm*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Khira Khira | 15. února 2015 v 17:20 | Reagovat
2 Kath Kath | 16. února 2015 v 9:24 | Reagovat

[1]: lol ten konec :'D >:DD

3 pukavcisyn pukavcisyn | 16. února 2015 v 18:02 | Reagovat

[2]: heh :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama