Únor 2015

Hovado z Brodu 2

26. února 2015 v 13:30 | Pukavčí syn |  Blog

Tématům politiky se snažím docela vyhýbat, protože existují dvě skupiny lidí. Tou první je ta, které je nějaká politika ukradená, ať už okresní, vnitrostátní, nebo celosvětová. Druhá se snaží za každou cenu smést ze stolu moje pohledy a názory, protože se domnívá, že situaci rozumí víc než já - tím samozřejmě netvrdím, že já jsem odborníkem na politické dění.

Ale k Uherskýmu Brodu si prostě zanadávat musím, protože co zase naše česká "elita" předvádí, to mě domrdává do nebeských výšin.

Léta letoucí bylo ministrům vnitra u prdele, kolik čechů vlastní zbrojní průkaz nebo zbraně samotné, ale sotva se najde hovado, který s tim naloží jak v gétéáčku, tak musí začít shromažďovat body a sympatie obyvatelstva. Jak jinak si lze vysvětlit náhlou angažovanost současného ministra, který zvažuje zpřísnění podmínek pro získání zbrojního průkazu a ozbrojování. Zase, kurva, zase se muselo něco stát, zase za to musel někdo zaplatit životem, aby se politik začal o něco zajímat. Určitou logiku to má, o tom žádná, ale nemělo by to tak být pokaždé. "Teprve až když se stane průser, začnu to řešit. Nějaká prevence, zajímání se, co a jak, to neni zapotřebí, já přece svůj plat jistej mám a nějak se před čechama předvádět nemusim."

Fakt nemám nic proti tomu, že se to hodlá nějak řešit, ale domrdává mě, že kdyby se hovado z Brodu neodhodlalo ke svému činu, tak o ministru vnitra neuslyším do doby, než praskne nějaká další korupční kauza. Všem by dál bylo u prdele, že v Česku je vydáno přes 700 tisíc zbrojních průkazů.

Už to tady bylo po záplavách v roce 2002, po teroristickém útoku ve Španělsku v roce 2004, po letošním útoků radikálních Islamistů v Paříži, atd. Problém vždycky vyvstane až po krvavým průseru. Do tý doby se vlastně nic neděje.

A největší domrdávka toho celýho je, že teď se na každýho držitele zbraně bude pohlížet jako na potencionální hovado, stejně jako se před pár lety pohlíželo na hráče počítačových her. Jedno jediný hovado způsobí, že celá skupina je pak vnímána jako ta špatná. Kdyby nějaký zmrzlinářský hovado naběračkou vydloublo šesti dětem oči a vložilo je na kopeček vanilkovýho krému, rázem by se používání naběraček zakázalo a prodej zmrzliny by klesnul o 60%.

Hovado z Brodu

25. února 2015 v 13:00 | Pukavčí syn |  Blog

Střelče z Uherského Brodu, tys tomu nasadil korunu. Kromě toho, že když někomu šlukne v bedně, neměl by do toho tahat ostatní, natož jejich životy, tak si dopřál kriminálce Nova minimálně dvoutýdenní žně a obyvatelům Zlínského kraje, jehož jsem součástí, rovněž. Nikde se neřeší nic jiného, než tvůj pošahanej čin.

Naskytla se ale krásná možnost, dokázat všem antiislamistům, že člověk zákonitě nemusí být pleti snědé nebo zelené, nemusí věřit v Alláha nebo Taťku Šmoulu, aby dokázal naběhnout do (nejspíš) náhodného podniku a postřílet nevinné kolem. Hovado může být i šedesátiletej cápek z křovákova a tak je naprosto nelogický se v současnosti bát jen a jen teroristů a jím podobných.

Snad to fanatikům proti Islámu docvakne a přestanou slepě nenávidět jenom jednu konkrétní sortu lidí, když je klidně možný, že na ně právě míří sousedovic třicetiletá Amálka nabitou uzinou, která o Islámu nikdy neslyšela.

Retro okénko #15

19. února 2015 v 21:00 | Pukavčí syn |  Retro okénko
Je to okénko 14, ale Blog tvrdošíjně tvrdí, že 14 už existuje...

Dodnes při poslechu vidím již několik let nesehnatelné video, které ještě více nabuzovalo atmosféru už tak božího songu. Snad Barney Stinson by to video dohledat dokázal.

EDIT: Video bylo kreslené japonským stylem a vyprávělo příběh slavné zpěvačky. Takže Barney, nebo někdo kdo ví, pokud to čteš a víš... >:)

Kouř

19. února 2015 v 8:00 | Pukavčí syn |  Myšlenky, názory, dojmy

Už staří indiáni dobře věděli, že dopřát si dobrej tabáček, nebo jinej sušenej matroš, přináší uvolnění, klid a mnohdy je i určitým gestem. Moderní doba nabízí daleko širší škálu kuřiva, od různých druhů tabáku, příchutí, nebo voňavých doutníků a i tráva už se může pochlubit stovkami druhů, různých vzhledů, chutí a zejména účinků. Celkově se ale změnil pohled na kouření a za přemýšlení a psaní za pochodu, zkusím sám dojít k nějakému osobnímu verdiktu, zda je kouření špatné či dobré.

Já patřím mezi kuřáky pravidelné, pro které není problém vyčadit i dvacku za den. Ale úplně stejně je pro mě snadné vydržet bez kouření několik dnů, jak jsem si sám nedávno ověřil šestidenní abstinencí, která byla přerušena jen tím, že jsem se vrátil do prostředí, kde byl tabák k dispozici. Jedná se tedy spíš o slabost vůle a zvyk, než o fyzickou závislost, kterou ministerstvo zdravotnictví, nebo lékaři, rádi předhazují.

Častokrát mi někdo v okolí, nebo i já sám, položil otázku, proč vlastně kouřím. Do teď pořádně nevím jak odpovědět, protože alibistický "pocházím z kuřácký rodiny", není logickým argumentem. Jasně, dospívající člověk často dělá to, co okouká od svého okolí, nebo rodiny, ale pořád to podle mě není pádný argument. Po těch letech, kdy kouřím, si prostě říkám, že s cigaretou jsem to já a že mi to samozřejmě chutná. Ten pocit, kdy onu trubičku vložím do rtů, připálím si a natáhnu první dávku kouře, je hodně uvolňující. Člověk vypne a soustředí se pár minut jen na svojí neřest. Úleva duševní i fyzická. Asi hlavně proto kouřím já.

Doby, kdy kuřák byl ten drsňák, rebel, jsou dávno pryč. Emerická éra kožených bund, napomádovaných vlasů a retka se zipákem už dávno není in a poslední dobou bylo spíš in být nekuřákem. Ve společnosti je větší frajer ten, jež odolá nikotinu. Já však nikdy neřešil otázku módy aby bylo jasno, i když ke kouření jsem se dostal díky partě, když mi bylo 15. Tehdy jsem asi vážně chtěl jenom zapadat, ale taky jsem po půl roce na víc jak rok dokázal přestat a cestu zpátky jsem si pak vybral zcela svobodně, protože jsem chtěl.

V současnosti bych kuřáky zařadil do čtyř kategorií. Tou první jsou mladiství, nebo děti, kteří kouří kvůli dospělácké image, nebo pod tlakem party. Druhou kategorii tvoří sociálně slabší, kteří mnohdy nemají na jídlo, ale na krabičku se těch pár desetikaček vždycky najde. Třetí kategorii tvoří pravý opak, a sice, borečci v oblecích, kteří se pro svoje desetitisíce na účtech hodně psychicky nadřou a tak potřebují ulevit nikotinem a pokud možno, té nejdražší značky. A poslední kategorii tvoří staří pardálové, kteří kouří od doby, kdy vyšli z vojny a kouř z cigára je jejich stínem.

S kouřením je spojena i řada zdánlivě ošemetných témat, zejména "kuřáci vs. nekuřáci", ale ani v jednom nevidím problém v tom, zda člověk kuřák je nebo ne, ale prostě v tom, jaký je to charakter. Nekuřákům se snažím svůj kouř nenutit. Nemám problém zajít do nekuřáckého podniku. Málokdy odhodím vajgl jen tak na zem, protože samotnýho mě obtěžuje takřka všudypřítomný oranžový odpad. Když stojím na zastávkách, nebo před budovou, kde vykonávám pracovní činnost, dbám i na směr větru, abych obsah svých plic nevypustil do ksichtu někoho o pár metrů dál. To všechno je ale otázka povahy, slušnosti a vychování, protože jenom hovado může protestovat proti nekuřáckým prostorům atp. Tolerance by v tomhle směru měla být vzájemná a všechno se dá vyřešit rozumnou, klidnou domluvou a kompromisem a není zapotřebí všelijakých akcí, petic, nebo zákonů.

Kouření z hlediska zdravotního tedy shledávám špatným, protože už logický fakt vdechování kouře je špatný. Z hlediska morálního nebo charakterního mi to ale přijde naprosto v pořádku. Někdo si dopřává čokoládu, někdo smažené pokrmy, někdo chlast a někdo holt cigárko.

Zákaz koukání na děti

18. února 2015 v 12:30 | Pukavčí syn |  Myšlenky, názory, dojmy

Sexualita byla vždy ošementým tématem, mnohdy, i v dnešní době, tabuizovaným. Styk, nahota, věc na světě nejpřirozenější je prezentována jako ta nejzakázanější, nejšpatnější a každý, kdo se jí oddává, je nadrženej, zvrácenej ouchyla, jehož kulky, nebo děloha, by se měly smažit v pánvi na palmovým oleji.

Pedofílie je sice věc úplně jiná, do jisté míry ji lze považovat za nepřirozenou a špatnou, ale nedává to důvod k prezentaci předsudků, že každý pedofil automaticky stojí před základní školou s kuponem na kredit. Většina z nich si jen mastí ocas, nebo frndu, nad představami, touhami atp., ale tím se nedopouští ničeho špatného. Někoho vzrušuje představa olizování palce u nohy se strženým nehtem, někoho hladká nožka sousedovic Jarušky, která si jí ještě nemusí holit.

Oni "špatní", kteří se už dopouštějí trestného činu, jako manipulace s různými materiály, nebo hmatových a jazykových praktik, jsou kategorií samou pro sebe a já je řadím mezi sexuální delikventy a prasata, stejně jako kdyby násilně prznili ženskou po přechodu.

Ale na videoklipu od Siy, ať už k Chandelier, nebo k Elastic Heart nevidím špatného nic. Zejména negativní reakce na ně, mě dovedla k napsání tohohle článku. Degenerace po všech zprávách, kde nám předhazují zneužití dítěte, nás nutí vidět všechno hodně zkresleně. I já sám se bojím na dětském hřišti podívat se na děti, jak si hrají, aby mě náhodou někdo neobvinil z pedofílie. Přitom se můžu jen obyčejně kochat tou nejspontánnější a nejupřímnější radostí ze života a zábavy, kterou děcka zažívají - vskutku je to nakažlivé. A že se malý Aničce při prolejzání atrakce vyhrne sukýnka?! No ježiš. Není ještě dospělá a tak si oblast svojí buchtičky nehlídá tolik, jako její matka, protože si neuvědomuje "ten problém".

K mojí osobní degeneraci značně přispělo moje mnohaleté angažmá na postu správce různých místností na chatu, kde jak známo, ona "špatná" pedofílie přímo kvete.

Ale doprdelekurvarezavejdrát podívejte se na množství starých českých filmů, zejména pohádkových, kde kolikrát děcka pobíhaj úplně bez spodního prádla a nikdo z toho vědu nedělá. Proč dneska tolik lidí pobouří taneční duet v již zmíněným klipu od Siy?

Nádherný, umělecký, tématický. Ale špatný!!! Jen proto, že tam netančí dospělá holka.


Retro okénko #13

17. února 2015 v 10:45 | Pukavčí syn |  Retro okénko


Moravské deník #2

13. února 2015 v 22:00 | Pukavčí syn |  Story

POINTA

Při každém pročítání si starých zápisků, článků, dojmů si samochvalně říkám, jaký jsem udělal mentální pokrok. Doufám, že tomu nebude jinak, až si třeba za rok budu pročítat články Moravského deníku. Jedná se zatím o můj největší životní krok a cítím, že zaznamenávat svoje pocity, leč veřejně, což není v dnešní době úplně moudré, není od věci. Snad jednou poslouží jako osvěta do budoucna nejen mé osobě. *naivko*


PROSTĚ JÁ

Od prvních dnů jsem měl ve všem sympaticky našlápnuto na téměř bezstarostný průběh událostí a jak už je u mě prakticky zvykem, svou vlastní hloupostí jsem si všechno ztížil. Práce, o které jsem psal v prvním deníku, je již minulostí a stojím před novou pracovní výzvou, mě bližší, neboť s ní už mám zkušenosti z Prahy.

Jak jsem se před týdny kasal, že jsem dal nikotinu valé, tak nyní můžu nehrdě prohlásit, že jsem boj s nikotinem opět prohrál. Zpočátku jsem kouřil ve značně omezeném množství, ale každým dnem se počet instatní rakoviny v tyčince navyšoval, až jsem se vrátil ke svému normálu. Nemůžu říct, že jsem na to pyšný, ale nějakým způsobem se dík tomu v "cizím" prostředí víc cítím jako já a celkovou duševní pohodu shledávám prioritní.


POMALU ALE JISTĚ

Tichá duše umělcova. Tím vždy obhajuji svou introvertní povahu, která evidentně do Moravského prostředí zapadá ještě méně, než BRAMBORY, pač tady se baští jedině zemáky. Pozvolna se ale otrkávám a přijímám nové prostředí, zvyky a lidi. Pár tykaček a slušná orientace v Kroměříži mě velmi těší, i když vlastně nejde o nic velkého. Celou Kroměříž mám projitou za půl hodiny, protože rozlohou připomíná jednu pražskou čtvrť. A už mám aj "vlastní" trafiku. ^^ *radovat se z maličkostí, to je moje*


DVOJÍ ŽIVOT

Srdcem navždy Pražák. A příští týden se do matičky na několik dní vypravím, abych pořešil pár věcí. Snad poprvé se do Prahy těším, protože vím, že to bude jen formou návštěvy a to není tak deprimující, jako představa, že tam budu bydlet, žít, fungovat, v celým tom pošahaným shonu, zmatku, ve kterým jsem vyrůstal a dík kterýmu mi šedivý vlasy. Těším se, jak si budu z "bratrů a sester" dělat prdel, jak si klidně o půlnoci půjdu koupit lahváče k vietnamcům pár kroků od domu a že si doprdelekurvarezavejdrát konečně koupim pár géček kvalitní travky. *ásm*

Moravské deník #1

7. února 2015 v 21:00 | Pukavčí syn |  Story

Místo, kde moje abstraktní kresby získávají na hloubce a smyslu. Místo, kam jsem ještě ani před rokem nedoufal, že budu mířit a...zatím se mi vskutku daří.
Ve zkratce - v relativní tichosti a při naprosté spontánnosti jsem opustil domácí hnízdo, matičku českých měst a luxus v podobě vietnamců na každém rohu a intervalu MHD v rámci minut.

Je tomu něco málo přes týden, co jsem zamířil blíž k východním sousedům a minimálně od čtvrtka tohoto týdne div nepuknu dík přetékajícím myšlenkám a nové nabytým dojmům, které zde získávám. Je to něco novýho - úplně - maximálně - nejvíc prostě - a pro člověka, jenž čerpá neustále, je nový místo hotovým semeništěm "novinek". Zvyky, tradice, nářečí, mimořádná přirozená viditelnost hvězd na noční obloze...a to vše ve společnosti milované osoby. Jo, užívám si to, jestli se ptáte. :-)


SPÁNEK

Stačilo málo dnů, abych si ověřil to, co jsem zatím zkoumal jen během víkendů, při občasných návštěvách, a sice, mám totálně dojebaný spaní. Když začne noc /drž hubu/ a lidé se rozhodnou uchýlit se ke spánku, prostě si lehnou, zavřou oči.......a spí o___O

Nezapadám, pač já si lehnu, zavřu oči.....a ležím......ležím.....pořád ležím.....otočím se....ležím....a teprva potom spim. Fakt díky město. -_-


MYLNÉ INFORMACE

Čas od času, když ve zprávách neví, co by připoměli, vytáhnou z archívu tu hrůzu, která zužuje český lid už po staletí a ani "český Chuck Norris", Andrej Babiš, zatím z ní nenašel cestu ven. Nezaměstnanost. "Jedině v Praze je to v pohodě. Na Severu totální voser a na východ od Prahy jen voser. Ej kurva, jak je potom možný, že mi stačili tři dny, než jsem podepisoval smlouvu. V pondělí poprvé nastupuju, jestli se ptáte.


PŘÍJEMNÉ UVÍTÁNÍ

I přes avízo, že se ženu do centra chřipkové epidemie, a tím nemyslím Zlínský kraj jako takový, ale domácnost mé milé, kde všechny drtily devětatřicítky, vyrazil jsem následující den vstříc dalším etapám mého, předpokládám, stodvacetišestiletého života. >:P

Se získanými zkušenostmi, že můj imunitní systém neodolá pouze "třídenním virozám", jsem naivně fungoval, jako by se nechumelilo, nepoužíval jsem orální ekvivalent prezervativu a tak mě už další den bolelo v krku. Cajk. Stačí teplej čaj. Ejhle - nestačil. Třetí den jsem se probudil s horečkou, která mě zařadila do zdejšího mainstreamovýho klubu "devětatřicátníků".

Když nad tím ale zpětně přemýšlím, další den, čtvrtý den, jsem se probudil s pocitem fit. Co když z celý tý chřipky pronikla skrz mojí imunitu zase jenom "třídenní viróza"?


UŽ TO NEBUDU HULIT

Poutavej nadpis, ale nasrat. Jsem věrný jen dvěma věcem. Své milé a marihuaně. A je strašně príma sepisovat tenhle článek z Moravy, bejt příjemně zkouřenej, poslouchat reggae, za zády mít svou odpočívající milou * ^^ awww je tak kjut :3 * a těšit se, až po dopsání vyjdu před domek a podívám se na oblohu posetou stovkami bílých teček a všechno si to nesmírně božsky užívat.


Loučí se ten nejvíc hepy Pukavec .)