Prosinec 2014

Úplně nejvíc moudrej klučina

19. prosince 2014 v 18:30 | Pukavčí syn |  Myšlenky, názory, dojmy

FACEBOOKOVÁ ZEĎ MĚ NEBAVÍ

Už před rokem jsem se na svém ex-blogu (DWA) tímhle motem kochal a teď jsem víc než kdy jindy blíž absolutnímu naplnění této své "revoluce".

Začátkem měsíce mě vyděsila zpráva od FB, kde oznamuje změnu užívání služeb od 1.1.2015. Postupem času jsem zjišťoval, že jsem jeden z mála co skutečně věnoval pozornost onomu oznámení a důkladně si ho pročetl. Propadl jsem panice ještě dřív, než o tom začala decentně informovat média.

Že FB politika už pár let funguje na principu, že cokoliv tam vložím (status, fotku, sdílení, snad i lajky), stává se majetkem FB. A že to zajisté bylo kdykoliv prodejné.

Nyní mám ale dojem, že to bude prodejné i pro "obyčejné" společnosti pouze za účelem cílenější reklamy. A...jako jo, občas nějaká kapička přes pohárek ukápla, ale teď už je pohár obalen stékající vodou kompletně celý. A vypadá to pěkně mimochodem.

Fanda FB jsem nikdy nebyl, zejména poslední tři roky a nyní jsem došel k závěru, že si tam účet zruším a s novými podmínkami tak souhlasit nebudu. Naivně si tak myslím, že aspoň nějaký čas nebude o mě vědět FB nic nového. Až do doby, než si to FB odkoupí od jiné společnosti, nebo úřadu. Přecejen, tohle je zvrácenej svět a uvědomuju si to.

bluáéééééééééééééééééééééé *hází grcku*



A je na píču že si to dokážu sám vysvětlit -_-

19. prosince 2014 v 18:00 | Pukavčí syn |  Story

Stojím v šerém prostředí parku za doprovodu podzimního deště a v pravé ruce držím meč. Nebyl od krve.

Omylem jsem ho vložil do kapsy od džínů a udělal si v ní díru. Okamžitě mě zachvátila panika, že si do ní nebudu moci uložit klíče od domu, poněvadž by mi neustále propadaly levou nohavicí.

Nenapadlo mne, že mám na sobě ještě oblečenou zimní bundu s devíti kapsami, přičemž do jedné z nich během zimy ukladám klíče pravidelně.

Nakonec jsem se nemohl dostat domu.

To byl zase jednou sen. o_O xD .... O___O

Retro okénko #10

12. prosince 2014 v 12:10 | Pukavčí syn |  Retro okénko

Na Óčku jsem ji slyšel jen jednou. Poprvé a naposled. Od té doby nikdy a nikde nezazněla ani zparodovaná melodie. Na Youtube nebylo k dispozici jediné video. Mp3 také nebyla k sehnání.

"Cajdácká" písnička, která mě po prvním poslechu dostala a pak se ztratila ve stínu.

Od vydání devátého retra jsem dumal nad tím, jaký song, jako "jubilejní" vyberu. Vrátíme se o deset let k...


Príma 24 hodin

11. prosince 2014 v 20:50 | Pukavčí syn |  Blog




Find your way...

10. prosince 2014 v 15:20 | Pukavčí syn |  Blog

od 8:15 ;)

Třináct let znám českou adventuru Ve stínu havrana. Hra s příjemnou grafikou a sympatickým dabingem Jiřího Lábuse... především ale s famózním příběhem.

Přesto se mi ale třináct let nepodařilo odhalit konec...podstatu..."cestu" >:D

V době, kdy jsem Vsh hrál poprvé, jsem ve hře pokročil zhruba do poloviny, než mi počítač selhal a na svém novém PC jsem nemohl hru zaboha rozchodit. Teprve po pár letech, s dalším PC, svitla naděje, ale zaseknul jsem se v pasáži (ve videu ta, kdy střílí na terč), přes níž jsem se nikdy nemohl dostat. Na pár let jsem to zase vzdal. Instalační cédéčko jsem měl poškrábaný jako prase a verze stažený z netu mi nefungovaly.

Teprve dneska, po třinácti letech, měsíc po tom, co to autor nahrál na YT, jsem viděl konec Ve stínu havrana o_O

Vzhledem k tomu, že je to "jen" adventura, má sympatickou myšlenku, která na mě udělala značný dojem.

Retro okénko #9

4. prosince 2014 v 1:15 | Pukavčí syn |  Retro okénko

Je tomu už více jak pět let, kdy se v televizi vysílala reklama na Fantu za doprovodu rytmického Shut Up And Let Me Go, dík které se na čas proslavila dvojice The Ting Tings. Z jejich tehdejšího alba We Started Nothing se mi nejvíce do paměti zaryla písnička Great DJ.

I That´s Not My Name byla profláklá dík reklamě, tuším, že na nějakého mobilního operátora.



"1.12.2127"

1. prosince 2014 v 21:00 | Futuravčí syn |  Povídky

Vrátil jsem se po náročném pracovním dni domů a těšil se, až si odpočinu. Svlékl jsem si kabát a pustil ho na zem. Zul jsem si boty a libovolně odkopl na podlahu do různých směrů. Sundal jsem si mikinu a pohodil jí vedle bundy. Stačilo lehké tlesknutí, soustředění se na věc a veškeré oblečení a obuv se přemístily na své místo a vyčistily se.

"Jsem doma." radoval jsem se, neboť pracovní směna která trvá 42 dní je hodně vyčerpávající a člověk se potom náramně těší z toho, že mu právě začal 18 denní víkend. Přemýšlel jsem, co si dám k pití a k jídlu.

Chuť jsem měl na Bohyni Kofolu, kterou naše populace uznává už od roku 1959. Tleskl jsem tedy a soustředil se na věc, dokud se předemnou nezjevila Bohyně Kofola s bujným poprsím ze kterého jsem následně začal srkat chutnou Kofolu.

"S trochou pomeranče, prosím." zamumlal jsem do bradavky. Z kofeinových ňader se začalo doslova vylévat kofolovské mlíčí s pomerančovou příchutí. "Ave Kofola." zvolal jsem nadšením.

Napojen už jsem byl a teď následovalo jídlo. Nebudu ale jíst ve stoje. Tleskl jsem a soustředil se na věc, dokud jsem si nepodrazil nohy a neposadil se do měkkého pohodlného gauče, který se mi zjevil za zády. Mezitím se ke mě blížil drobný asiat, kteří už bohužel vymřeli, takže si je lze jedině představit.

"Dobrý den pane, co si račte přát k jídlu?" optal se mne bravurní češtinou.
"Kung-pao z deleňouse." objednal jsem si.

Asijský čišník se vzdálil a já tleskl. Předemnou se otevřel 3D model fotbalového stadionu a já sledoval napínavé utkání, než mi donesou jídlo. To mi čišník donesl za pár minut a já se s chutí pustil do kung-paa z deleňouse. Deleňous je nevábně vypadající tvor, který připomíná tehdejšího pulce, s tím, že deleňous je 106krát větší. K jídlu se připravuje tak, že se z něj zaživa oškrábne metrová vrstva slizu a hlenu a teprve poté se může začít porcovat samotné maso, které po usmažení chutná jako nejoblíbenější maso současného konzumenta. Kupříkladu můj dnešní deleňous chutná jako grilovaný kuřecí špíz s řádnou náloží cibule. Za tohoto tvora vděčíme tehdejší vědě, která ho vypustila, a ač sice vyhubil půlku lidské populace v tehdejší době, dnes patří mezi nejchutnější tvory na Zemi.

Když jsem dojedl, natáhl jsem si nohy pod kterými se objevila vnadná modelka, na jejíž záda jsem si položil paty. Chvíli jsem přemýšlel čím završím genden, než půjdu spát, až jsem si uvědomil....mám modelku pod patama.


Probudil jsem se v druhé víkendové dekádě a cítil se příjemně odpočatě a energicky. Telepaticky jsem se spojil s pár přáteli a zval je na Vánoční hostinu.

"Kofolo Ferencichu, dneska u mě jsou Vánoce, dorazíš?" zvu prvního.
"Nazdáár Kofolo Sisisíne, si kurvička piš pičinko."

Zbožňoval jsem drsnou řeč Kofoly Ferencicha.

"Ahoj Kofolko Kerýno. Dneska pořádám Vánoce a ... prý tu budeš mít dárek, tak doraž. Chihi."
"Jéé Kofolo Sisisíne, i kdybys pořádal NejvícDrsnejSvátekSexuálněZávislých, tak ráda dorazím."

Zbožňoval jsem svou kamarádku Kerýnu.

"Kofolo Srbstýne, dneska jsou Vánoce, dorazíš?"
"Že váháš Kofolo Sisisíne."

Tři reální by mohli prozatím stačit, řekl jsem si. Případně není problém pár přátel doplnit.

I když technika za poslední roky hodně pokročila, vždy jsem byl nucen před podobným velkým svátkem restartovat svůj holopokoj.
"Dvacetšéééééééééést." zařval jsem a holopokoj se vypnul. Na chvíli jsem se ocitl v absolutní tmě.
"Tři milióóóóóny stoosumdesááááát tisíííc pětséét třicééét dváááá." zařval jsem a holopokoj se znovu spustil.

Rychle jsem tleskl, soustředil se na věc a uprostřed pokoje se zjevil vánoční stromeček, který rostl ze středu kulatého stolu na kterém bylo k dispozici deleňouse, kolik jen hrdlo ráčí. Ze stropu, který připomínal noční oblohu, se sypal jiskřivý sníh, který tak osvětloval celý zbytek místnosti.

Po chvilce dorazili mí hosté. Kofola Srbstýn a Kofola Ferencich mi donesli lahev šampvodky. Kofolka Kerýna mi přinesla bezednou svíčku.

...takhle začaly mé svátky Vánoční :)