Pohádka o tom, jak si banky namastí kapsu, a jak Kája pozorně poslouchal

17. listopadu 2014 v 19:00 | Pukavčí syn |  Blog

Čas Vánoc se blíží a narozdíl od obchodních řetězců si to začínám s radostí připouštět až nyní. Venkovní vzduch se pozvolna ochlazuje a dík vlhkosti a mlhám se dá do nosu doslova natáhnout vůně zimy. Ve výlohách kaváren, kanceláří, obchodů s obuví a knihami se rozsvěcují stromečky a ze všech stran lze pozorovat třpytící světýlka a červenou lesklou barvu. Ach ano, mám tohle období rád.

Bohužel jakožto městského člověka mě ale v souladu s Vánoci vymrdává několik věcí. Nejzásadnější je určitě komercializace těhle svátků, ač připouštím, že do jisté míry to k tomu patří. Ovšem způsob, jakým to televizní reklamy, nebo obchody předhazují, je mi krajně nepříjemný.
"Kupuj dárky svým nejbližším jen teď. Během roku na ně ser."
"Buď na všechny usměvavý, měj všechny rád, ale pětadvacátýho už je zase posílej do prdele."
Takhle negativisticky to vnímám já, a to zpravidla už od třetího října, kdy se na pultech objevují první Mikulášové, čerti, andělé a koloušci. Je to stejná vymrdávka, jako když už jsou prvního února všude k mání velikonoční zajdové a vajca.

Tvrdě si znovu musím rejpnout do většinový společnosti, která poslušně tomuhle trendu propadá a jen občas něco zaremcá, i když stejně má v tašce několik balení čokolád s Vánočním motivem.

Navíc poslední dobou pozoruju, že lidi už si ani nelámou hlavu s tím, co komu koupí, případně, ač zcela vyjímečně, vyrobí. Uspěchaná doba mnohým nedovoluje poznávat druhé tolik, jak by možná sami chtěli a tak ani netuší, čím by dotyčnému udělali opravdovou radost. Obligátní pořizování chytrých telefonů, oblečení a sprchových gelů je jen prostým gestem "nezapoměl jsem na tebe, ale stejně vim píču, co tě vlastně zajímá a baví".

Za sebe můžu skutečně se značnou hrdostí prohlásit, že to v mém případě nehrozí, neboť já lidi poslouchám vždycky. A tím vždycky myslím opravdu vždycky. I když do mě člověk hustí sebevětší sračky a hovadiny, já ho prostě poslouchám. Možná je to nějaká duševní porucha, možná je to dar, možná je to jenom neschopnost a nevůle říct dotyčnýmu ŠADAP, ale rozhodně si na to nestěžuju, neboť u těch, u kterých to za to stojí, to vždy přinese ovoce. Být bystrým pozorovatelem a naslouchačem mi přináší například to, že ani letos nemám jediný problém s tím, že bych nevěděl co komu z blízkých k Vánocům pořídit a být přesvědčený, že mu tím způsobím upřímnou radost. Stačí se předemnou o něčem nepatrně zmínit a jsem schopen se toho chytnout, aniž by si toho ten člověk vlastně všimnul. O to mám potom větší radost z nadšeného šoku aka "tohle jsem fakt nečekal", nebo "jaks to věděl"?

Když jsem ovšem potom svědkem stále se rozšiřujícího trendu, kdy někteří jako dárek věnují určitý finanční obnos s tím, ať si dotyčný následně sám pořídí to, co mu udělá radost, tak jsem nasranej. Jsem nasranej z tý lacinosti. Jsem nasranej z toho, že je pro mnohé snažší to takhle odbýt a nelámat si dál hlavu s tím, jak s tím obdarovaná osoba naloží. Ovšem i v tomhle případě musím objektivně uznat jistou praktičnost tohoto trendu, neboť není vyjímkou, že se lidem do rukou dostane vskutku nechtěný nebo nepotřebný dárek. Tím se ale znovu vracíme k nepozornosti vůči druhým a dalo by se na tohle téma určitě vést několik vášnivých debat ze všech různých úhlů pohledu.

Zpátky ale k Vánočnímu období jako takovému.

Mrazivým vzduchem se pomalu sype sníh, na pouličních lampách svítí komety, hvězdy, siluety stromečků nebo sobů, v oknech září plastové svíce a nejméně jednou za den lze zaslechnout koledu. Doma se peče cukroví, zdobí stromeček, smaží řízky a připravuje se bramborový salát. Pominu-li přímo odpornou hektičnost kolem vánočního úklidu, je tohle všechno nesmírně boží a do mrtě si to užívám.

Potom je ale nesmírně smutný sledovat, jak sedmadvacátýho prosince všude pozhasíná veškerá dekorace, lidi se zase začnou tvářit jak kyselí prdele a stěžují si, jak je tyhle svátky zase vyšly draho.

*Achjo, zase článek, kterej nemá hlavu a patu*

Rozpolcený dojmy stranou. Budu se pomalu ponořovat do Vánoční nálady, chystat dárky pro nejbližší a připravovat žaludek na několik týdnů trvající přísun kalorických bomb. A vás, pošuků, jenž se budete mačkat ve frontách u MyLittlePony a sprcháčů od AXE, je mi líto, ale...dobře vám tak. Zlomyslně vám přeju žaludeční vředy a přečerpaný kreditní karty, protože když dovede vnímat Vánoce jenom takhle, tak si nic jinýho ani nezasloužíte. S pozdravem vanilkovému rohlíčku, Pukavčí synek. >:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama