Architektura a drobná pře

7. října 2014 v 13:30 | Pukavčí syn |  Myšlenky, názory, dojmy

Když se před rokem po "rámusáku" naposledy projely tramvaje a o pár metrů dál už probíhala výstavba nového Trojského mostu, vedli jsme s kamarádem rozporuplnou debatu na téma: Zachovávat staré, či uznávat moderní architekturu.

Kamarád je bezesporu zastáncem toho, aby vše zůstávalo při starém, nejen co se budov po Praze týče. Já do jisté míry také. Dodnes se při čekání na tramvaj, narozdíl od ostatních se skloněnou hlavou k mobilům, kochám v záklonu, při prohlížení starých činžovních domů se zdobenými parapety, okenicemi a stříškami. Na druhou stránku ale stejně tak obdivuji budovy nové, mnohdy abstraktních tvarů, či barevného schématu.

Znovu se vrátím k přemostění tramvajové trati mezi Holešovicemi a Trojou. Nový Trojský most se mi líbí. Tuze se mi líbí. A když zapadne slunce a nadejde čas jeho osvětlení, jsem doslova okouzlen tou nádherou, kdy se k dokonání dokonalosti jeho světla odrážejí v hladině Vltavy.

Trojský most během výstavby

Trojský most během červnové povodně 2013


Trojský most ve výsledné podobě při osvětlení


"Rámusák" měl ale bez pochyby taky hodně do sebe. Jasně, rozpadal se, vypadal zaostale a poskytoval tramvajím provoz jen přes jedno kolejiště, ale...měl neuvěřitelné kouzlo. Dýchala na mě přitom jeho historie. Hlavou se proháněly myšlenky, co všechno ten most zažil, čeho byl svědkem, kolik lidí předemnou se jím kochalo, procházelo přes něj, nebo z něj skákalo do Vltavy, nebo pod tramvaje. Obyčejná železná konstrukce se zeleným nátěrem, ale...ju nou ^^. V posledních letech, když přes něj projížděla tramvaj, znělo to, jako cikán s vozíkem naloženým šroubováky, plechovými parapety a poklopy od kanálu, které veze do sběrny, ale...to jsem právě vnímal jako to největší kouzlo. Stará dobrá řemeslná práce, která zajišťovala spoj obou břehů po několik desetiletí a kdyby se o něj město v průběhu doby lépe staralo, jistě by dokázal plně sloužit ještě další desetiletí.

Uzavřená část kolejiště na Rámusáku

Rámusák


Čas ale nejde zastavit a pokrok už vůbec ne. Proto mi nečinilo velký problém se s rozebírajícím se "rámusákem" rozloučit a smířit se s vědomím, že jeho typický rachot a rezavějící ocelové trámy zůstanou jen v mé paměti, aby uvolnil místo modernějšímu "dvojčeti", které konečně vypadá jako stavba 21.století.

Abych ale neargumentoval vyloženě proti názorům svého kamaráda, i některé moderní stavby se mi příčí a to zejména ty, které jsou nasoukány do centra Prahy, umístěné mezi staré cihlové domy. Za zmínku určitě stojí letos otevřené Quadrio na Národní třídě, Galerie Myšák u Václavského naměstí, nebo Florentinum u Masarykova nádraží, kdy se prostě tyhle "skleněný obludy" vedle sto let starý cihly nehodí. Ale například při mých stále pravidelnějších výletech na Moravu, kdy projíždíme industriální zónou za Nuselským mostem, se nemůžu nabažit centrály ČEZu.

Centrála ČEZu v Nuslích

Centrála ČEZu v Nuslích


Praha by rozhodně jako věhlasná metropole, nejen České republiky, měla jít s dobou a nabízet i určité moderní stavby, ale ne po boku se starou, neřku-li přímo historickou architekturou. Kurvadoprdelerezavejdrát, vždyť je to jako by se vedle Staroměstského orloje postavil ekvivalent Dubajského mrakodrapu. -_-

Quadrio na Národní třídě

Florentinum u Masarykova nádraží...

...kam se úplně nehodí.


I když tedy neodmítám moderno, tak budu odmítat stavbu moderna na úkor historie, protože kdykoliv si prohlížím svůj nejoblíbenější dům u tramvajové zastávky Hlavního nádraží, řeknu si, že něco takového už dneska nikdo postavit nedokáže.

Nádherně zdobený dům v Bolzanově ulici
(v současnosti je za lešením a prochází rekonstrukcí)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama