Potegovanej poník

19. července 2018 v 15:23 | Pukavčí syn |  Blog

Žasnu, jak se davy lidí dokážou nasrat, když se k nim donese info, nebo fotka, jak děcka čmáraj na osla. Nebo poníka, nevim. Hned se všichni bouřej, jaký je to týrání. Dneska jsem o tom četl na titulce nějakých novin. O haló na sociálních sítích nemluvím.

Jako jasně, gesto je to pěkný. V zásadě je to píčovina a prasárna čmárat na poníka fixama. Ale poník zmokne a je v klidu. Co mě domrdává je fakt, že na světě je fakt daleko, daleko, DALEKO víc zvířat, než jeden posranej poník, se kterýma lidská rasa vyjebává.

Pomyslel někdo z tý spousty zastánců zvířecích práv, že určitě někdy zbaštil kuře, nebo prasátko, který si koupil v obchodě? A že mnohdy ty podmínky, který musí zvířátka, který nám skončej na talíři, přetrpět, jsou horší, než ty, že je někdo poteguje? Jak jsem psal, poník zmokne, ale v klidu a ve zdraví pokračuje ve štaci po republice, kde ho zmalujou zas jinak. I když po tom haló spíš ne.

Ale miliony kuřátek, tisíce selátek, tisíce telátek a kraviček si procházej peklem každej den. Jenom pro ukojení lidstva.

Až bude chtít bejt někdo statečnej a vyhrocovat, jaký je strašný týrání poníka, když na něj děcka malujou, ať se laskavě zastává veškerého zvířectva, který trpí, kvůli lidský stupiditě a nenasytnosti. Takhle je to akorát trapný pozérství.


 

Dík

28. června 2018 v 0:21 | Pukavčí syn |  Blog

Když to vezmu kolem a kolem, tak už necejtim takovou potřebu sem něco přidávat. Svoje pocity a dojmy většinou škudlim pro sebe. Co zažívám je takový nezajímavý. Ne zajímavější, než život všech ostatních.

Dokonce i na takový ty "vyšší" myšlenky není tolik času a prostoru. A duševního prostoru. Asi stárnu a poddávám se "realitě".

Takže, kolem a kolem, děkuju za pozornost a ať se v životě daří.

PS: A jsem rád, že můj blog zažil chvilky slávy, kdy byl dvakrát můj článek v denním výčtu toho nej na titulní straně Blog.cz, dvě proměněný "nominace" na jeden z nej článků k tématu týdne a jednoho času denní návštěvnost kolem 50 lidí. To potěší.

PPS: Jako netvrdím, že se na blogerských vlnách ještě někdy neoctnu.


Ježci se evolučně vyvíjí

19. června 2018 v 11:20 | Pukavčí syn |  Blog

Už nějakej ten pátek vlastním řidičák a drandim po silnicích Zlínského kraje. Jsem za zdejší silnice moc rád, protože pár hodin po vyzvednutí dokladu mě brácha posadil za volant v Praze. Ten tlak, když dvě vteřiny stojíte před křižovatkou, rozhlížíte se a už na vás troubí, až vám to nakonec chcípne je nepříjemnej. A aby toho nebylo málo, pod narůstajícím tlakem to se skřípěním gum rozjedete do protisměru. Naštěstí dost širokýho, takže se protijedoucí autobus v pohodě vyhnul trumetě v protisměru. Protože by couvat bylo nebezpečný, dojel jsem až na konec jednosměrky v opačném směru a napojil se před semafor, odkud už jsem v pořádku dorazil do cíle. Ono usednout do zdánlivýho prdítka ve formě nějakýho oldschool fiata, nebo co to bylo a ono to má drive jak nějaký audi. Navíc bez posilovače. Takže hned první rozjezd, z nuly na padesát za dvě vteřiny a zase v protisměru. Bojuju s volantem, abych si najel do svýho pruhu (aneb. všechno co se v autoškole nedělá, během pěti minut s řidičákem).S bušícím srdcem jsem držel rychlost na 65km/h, protože auta za mnou dávala najevo, že pomalejš se tu nejezdí.
 


Eden Lake (2008)

25. dubna 2018 v 1:31 | Pukavčí syn |  Recenze

Když na to přijde, považuju se za docela náročnýho a zkušenýho diváka hororových filmů. Tak zkušenýho, že si snad jako jedinej na světě dovolím veřejně hejtit The Conjuring. Ale o týhle čovině jindy. Dneska bych rád představil kousek od Britů, kterej mi v osobním hodnocení hodně kolísal.

Eden Lake bych zařadil do kategorie "páreček/školáci/kamarádi se nějak zatoulaj v lese a narazí na enemáky", což je pro mě strašně laciný. Preferuju mysterioznější kategorii, takže přímočará vyvražďovačka není nic pro mě. Pokud tedy diváka jako jsem já chcete zaujmout pro tenhle děj, je zapotřebí dobrých hereckých výkonů a silnou empatii pro moje vžití do děje.

Cool design 2018

25. dubna 2018 v 0:38 | Pukavčí syn |  Blog

Jako si Alzák každým rokem dopřeje letní Vánoce, já si dopřávám každoroční změnu designu. Doufám, že pozměněná vizáž blogu zaujme a i nadále bude bavit především jeho obsah.

Kam dál