Energie některých lidí

22. května 2017 v 11:12 | Pukavčí syn |  Myšlenky, názory, dojmy

Takzvaní zvláštní lidé jsou velice inspirativní. Snažím se na svět podívat jejich očima, zamýšlet se nad problémy z jejich pohledu a možná přehodnocovat svoje stanoviska. Ne často samozřejmě, ale několikrát se stalo, že otevřenější pohled na věc druhého, otevřel oči i mě. Nejlepší je ovšem čerpat od lidí, kteří si naplno užívají. Kolem kterých stačí jenom projít a máte hned lepší den. Ať už se při procházce ulicemi neustále usmívají, čímž nutí usmát se i vás. Nebo jsou to nadšení sluchátkový zpěváci. Nebo Lorde.

V Praze se mi stalo cca desetkrát, že jsem potkal nějakou slečnu, jak se na všechno a všechny usmívá. V záplavě neutrálních výrazů a pohledů do mobilů se řítí vlna radosti a barev. Mohla bejt zkouřená, připitá, hloupá, nebo nejvíc
 

Y2K v práci

9. května 2017 v 15:03 | Pukavčí syn |  Story

Dlouho jsem vás nezavedl mezi regály a před pokladnu. Znovu až dneska, protože dnešek se opravdu povedl. Mohl bych ho shrnout asi takhle: před rokem 2000 se všichni obávali Y2K a já ho dneska zažil.

V podstatě se všechno sralo už od rána. Ne vyloženě sralo, ale dělalo to čáry přes časový rozpočet. Protože byl včera státní svátek a obchody měly zavřeno (znovu až v září :( ), byla takřka vyprázdněná zelenina s ovocem a regály s masem. V takovou chvíli netrpělivě čekáte na kamion, jenže ten se jako na potvoru zdrží a dojede 15 minut po otevření obchodu. Zatímco se vedoucí trápila s OZ, já s masem, tak zákazníkům se vzbouřila mašina na výkup lahví. Ten nervydrásající zvonek na dveře skladu. Ten fakt, že jste skladu blíž. Ten fakt, že vedoucí na to sere.

Máte králičí stehna?

"Hen tu mi to píše cosik." pokřikoval pán s prázdnejma lahvema Primuse.
"Hm hm hm hm." mumlal jsem si, zatímco jsem četl na displeji, v čem je problém.
"Tak co?" tázal se pán.
"Chviličku vydržte, podívám se na to."

Rozum nám škodí

24. dubna 2017 v 13:44 | Pukavčí syn |  Myšlenky, názory, dojmy

V jádru člověk není zlý. Určitě se nenarodí jako asociální hyena, která bude krást, nebo zabíjet pro zábavu. Aspoň tohle tvrzení se nejběžněji používá. Já zastávám trochu odlišný názor.

Člověk není v jádru zlý. Člověk je v jádru zvíře. Šelma, která loví a snaží se přežít. Současná podoba našeho světa, který jsme od toho přirozeného, přírodního, přetvořily k obrazu betonovému svému, nás jen trochu popletla. A tak dochází k nekalým činnostem, jako jsou různé drobné kriminální činy a v neposlední řadě náboženské války.

Rozum člověka v tomhle případě spíš škodí. Od mala se nám přece nelíbí, když nám někdo vezme hračku, která patří nám. Co uděláme? Snažíme se ji získat zpět. Domluvou, použitím síly a nebo to jako slabší jedinec vzdáme, stáhneme pomyslný ocas a necháme alfa samce/samici manipulovat s naší věcí. Na tom ještě není nic tak špatného. Otázka výchovy se v tomhle případě sluší jen z poloviny. Ano, člověk, i dítě, by měl ctít zvyk, že co není moje, s tím si nehraju. Jenže pořád jde o zvyk, který jsme si jako inteligentní tvorové vytvořily. Pravidla, jenž potlačují zvířecí přirozenost.
 


Jde se na věc!

24. dubna 2017 v 3:51 | Pukavčí syn |  Blog

Přiznám se, že takovou razantní změnu jsem ani já nečekal. Ačkoliv na horní menu, které by bylo trochu designované, už jsem měl spadeno dlouhou dobu. A jak jsem tak tvořil hlavní část s logem, rodila se i představa menu.
Výběr rubrik jsem trochu zredukoval. Zmizel Xomic a Knihomol. Xomic proto, že v tvorbě komixů nemíním pokračovat a Knihomol proto, že moje tempo četby v současné době, rovná se tempu třináctiletého puberťáka, který dá přednost jiné aktivitě. Pokud ale nějakou knihu budu chtít doporučit, určitě dostane prostor v Recenzi, což je staré známé Mrknu na... Hrstku komixů z dřívější doby přemístím do Blogu.

Pokud by snad někdo občas zatoužil po písničce, která mi lahodí, musí točit kolečkem myši až úplně dolů.

V nejbližší době sesmolím něco jako Profil aneb. info o mě, ať si můžete udělat skromnou představu o tom, co jsem zač. Doufám, že i v novým provedení budete navštěvovat můj blog, u něhož začnu více dbát na obsah, abych co nejlépe zabavil vaše očka.

Z pohledu Shaniy

11. března 2017 v 2:20 | Pukavčí syn |  Povídky

Ahojte. V obchodě jsem byla číslo 61, ale teď mi říkají Shania. Jsem samička potkana v pubertě a hodně se to projevuje. Neustále se čistím a hlídám si váhu, i když mě ten dvoumetrovej tvor pořád cpe sušenky. To jeho samička mě krmí různýma semínkama, ovocem a zeleninou. Ale abych jemu nekřivdila, tak mi občas dá mlíčko, který mi moc šmakuje.

Bydlím v garsonce, která je nejvíc zabezpečená. Mám kolem sebe mříže, který jsou ještě omotaný pletivem, takže na mě nikdo a nic nemůže. Navíc se po tom prímově šplhá.
Obývací část s pohledem na kuchyňský koutek

Kam dál