Ježci se evolučně vyvíjí

Dnes v 11:20 | Pukavčí syn |  Blog

Už nějakej ten pátek vlastním řidičák a drandim po silnicích Zlínského kraje. Jsem za zdejší silnice moc rád, protože pár hodin po vyzvednutí dokladu mě brácha posadil za volant v Praze. Ten tlak, když dvě vteřiny stojíte před křižovatkou, rozhlížíte se a už na vás troubí, až vám to nakonec chcípne je nepříjemnej. A aby toho nebylo málo, pod narůstajícím tlakem to se skřípěním gum rozjedete do protisměru. Naštěstí dost širokýho, takže se protijedoucí autobus v pohodě vyhnul trumetě v protisměru. Protože by couvat bylo nebezpečný, dojel jsem až na konec jednosměrky v opačném směru a napojil se před semafor, odkud už jsem v pořádku dorazil do cíle. Ono usednout do zdánlivýho prdítka ve formě nějakýho oldschool fiata, nebo co to bylo a ono to má drive jak nějaký audi. Navíc bez posilovače. Takže hned první rozjezd, z nuly na padesát za dvě vteřiny a zase v protisměru. Bojuju s volantem, abych si najel do svýho pruhu (aneb. všechno co se v autoškole nedělá, během pěti minut s řidičákem).S bušícím srdcem jsem držel rychlost na 65km/h, protože auta za mnou dávala najevo, že pomalejš se tu nejezdí.
 

Eden Lake (2008)

25. dubna 2018 v 1:31 | Pukavčí syn |  Recenze

Když na to přijde, považuju se za docela náročnýho a zkušenýho diváka hororových filmů. Tak zkušenýho, že si snad jako jedinej na světě dovolím veřejně hejtit The Conjuring. Ale o týhle čovině jindy. Dneska bych rád představil kousek od Britů, kterej mi v osobním hodnocení hodně kolísal.

Eden Lake bych zařadil do kategorie "páreček/školáci/kamarádi se nějak zatoulaj v lese a narazí na enemáky", což je pro mě strašně laciný. Preferuju mysterioznější kategorii, takže přímočará vyvražďovačka není nic pro mě. Pokud tedy diváka jako jsem já chcete zaujmout pro tenhle děj, je zapotřebí dobrých hereckých výkonů a silnou empatii pro moje vžití do děje.

Cool design 2018

25. dubna 2018 v 0:38 | Pukavčí syn |  Blog

Jako si Alzák každým rokem dopřeje letní Vánoce, já si dopřávám každoroční změnu designu. Doufám, že pozměněná vizáž blogu zaujme a i nadále bude bavit především jeho obsah.
 


Jarní teploty přicházejí o týden dříve - začátek apokalypsy

7. března 2018 v 19:46 | Pukavčí syn |  Myšlenky, názory, dojmy

Asi už je to úděl dnešních novinářů, dělat senzaci úplně ze všeho. Od čouhající bradavky nějaký "celebrity", přes násilí povzbuzující počítačový hry až po studený počasí v zimním období. A na poslední zmíněné se hodlám v dnešním článku zaměřit.

Poslední roky totiž graduje vážnost, když je v létě teplo, nebo v zimě zima. V létě teploty přesahující třicet stupňů? Tragédie. V zimě teploty pod nulou a sníh? Důvod zalézat do sklepů a doufat, že tam nevtrhnou sněžní zombíci a z tvýho mozku si neudělaj nanuka.

Retro okénko #28 █ Česká Enya

2. března 2018 v 14:10 | Pukavčí syn

Říkal jsem si, že Retro okénko jednou provždy utnu, ale tohle mezi vás musím dostat. Po víc než roce kříšim tuhle rubriku. Ještě když jsem pracoval v Penny a byl nucen poslouchat Rádio Penny Live s dávkou nervydrásajících reklam, Anet Langerových, Ew Farných a jejích boků, narazil jsem občas na kousek, kterej se mi líbil. Shania Twain by mohla vyprávět.

Jednoho odpoledne hrála písnička, kterou jsem v tamním éteru nikdy neslyšel a přesto jsem ji znal. Někdy z dětství. Jakože fakt hodně dávno. Úplně jsem na ní zapoměl. Kdybych neslyšel ten hlas, tu melodii, ten refrén, v životě bych si nevzpoměl, že někdo takovej na český hudební scéně působil a vytvořil tolik úchvatných, na český zvyky originálních a dušihladících songů.

Maya, svým jménem Nora Grundová, už, podle všeho, na hudební scéně nepůsobí. Poslední písničky, už bohužel v angličtině, ale pořád stejně atmosférické, vypustila do světa v roce 2011. Řekněme, největší boom, měla tahle zpěvačka v letech 2002-4, kdy světlo světa spatřily její nejprofláklejší a nejlepší písničky. Jednou z nich byla i Průhledná, která mi ji připoměla a kterou dnes chci tímhle článkem připomenout i vám, protože je tolik starých českých písniček, který se hrajou pořád dokola, ale na Mayu se úplně zapomělo. Přitom jsou její písničky famózní. Koneckonců, posuďte sami a (s nadsázkou řečeno) připomeňte si českou Enyu.


Kromě Průhledný určitě doporučuju poslech i další z těch známějších, Na střechách.

A pokud bych snad v článku uvedl nepravdivé informace a Nora nějakým způsobem nadále působila na scéně, budu rád za každou zprávu, abych si z ní uchcal třeba naživo, protože to musí být úžasný pohlazení po duši.


Kam dál