Pokus s Instagramem

1. ledna 2018 v 17:09 | Pukavec |  Story

Jsem silnej ročník 91. Přesto si připadám jak z počátku osmdesátek, kdy vrcholem mýho virtuálního života je účet na Facebooku. Ostatní sociální sítě mě nijak nelákaj. Připadaj mi jednoduchý a v podstatě nesmyslný. Ale přecejenom něco ve mě trošku hlodalo, ať jdu s dobou.

Tak jsem si založil Instagram.

 

Umění mlčet

4. září 2017 v 1:34 | Pukavec |  Téma týdne

.

Beru, co je

23. července 2017 v 0:44 | Pukavčí syn |  Téma týdne

Ať se nad tím zamyslím jakkoliv, tak bych svůj život nechtěl změnit. Za žádnou cenu. Ani jedno jediný rozhodnutí bych nezměnil. V první řadě proto, že věřím na butterfly effect, takže i to, že jsem v pěti pošlapal cca 150 mravenců, mělo, má a bude mít zásadní dopad. Ale stejně tak by mělo zásadní dopad "rozhodnutí", že bych je nepošlapal, ale třeba upálil, vytopil. Nebo bych jim neudělal vůbec nic. Takže v případě nějakýho zásadnějšího "rozhodnutí" jako třeba vyřčení jedinýho slova, nebo připuštění si jediný myšlenky, tohle všechno mělo, má a bude mít zásadní vliv na to, kým jsem a kým budu.
 


Tak se na ten protikuřácký zákon podívejme

23. července 2017 v 0:24 | Pukavčí syn |  Myšlenky, názory, dojmy

Měl jsem pár dní volna na to, abych si zajel s ♥K. do rodné Prahy, abych si, mimo jiné, prozkoumal v praxi protikuřácký zákon. Takový ty zvěsti o tom, jak to asi bude vypadat v realitě, ale neměl jsem v Kroměříži moc šancí sledovat to negativně. Většinou je před hospodou nebo barem maximálně trojice kuřáků, což mi fakt nevadí.

V Praze to samozřejmě vypadá hůř. Víc lidí, víc barů a hospod. Takže ať už člověk courá ulicema, nebo to sleduje z okna z ulice, kde je největší koncentrace hospod, vidí před každým restauračním zařízením někdy i deset patnáct lidí. Takřka neustále, neboť kuřácké chutě jsou narozdíl od mentruačního cyklu BFF odlišné. V pravidelných intervalech se kuřáci střídají, aby stále drželi linii a kolemjdoucí chodí radši po silnici.

Koule s příběhem

16. července 2017 v 2:13 | Pukavčí syn |  Recenze

Brouzdal jsem po různých webech, diskuzních stránkách, abych dal na doporučení nějaké hry. Prahnul jsem po něčem oddychovém, když najednou jeden z uživatelů kromě Audio Surf, kterej jsem sám recenzoval, doporučoval World of Goo. Název mě zaujal, obrázky na Googlu ještě víc a HW nenáročnost a všeobecná recenze rozhodly o stažení legálním zakoupení.

Hra funguje na jednoduchém principu. Do roury je třeba dopravit určitý počet kuliček. Roura je postupem času hůře dostupná, někdy i zabarikádovaná, někdy se počítá pouze určitý druh kuliček, ale jindy to šlape raz dva.

Kromě oddychové, ale přesto zábavné hratelnosti a příjemné grafiky, nabízí hra to nejcenější a sice, povedený příběh. Cedulky v každém levelu, kromě toho, že slouží jako decentní nápověda, jak se vypořádat s překážkami, tak jsou prokládány vtipem, úvahami, tajemstvím, ale především budují příběh. Rozhodně tak doporučuji všechny pročítat.

Kam dál